o Mílovi
Curriculum vitae
Narodil jsem se 20. dubna 1980 v Českých Budějovicích a bylo mi dáno jméno Milan Brabec. Náš původně selský rod pochází z obce Pištín, ležící na malebných Zbudovských Blatech, ale jelikož můj děda jako mladší syn grunt nepřevzal, sídlí naše rodina od 50. let v Českých Budějovicích. Já osobně se již považuji za pravověrného Budějčáka a nedovedu si představit, že bych někdy mohl žít jinde než ve městě, kde se vaří nejlepší pivo na světě a nejhorší pivo v republice.
Vzdělání jsem jako všichni dosáhl v několika krocích, přičemž za důležitý považuji 2. stupeň základní školy strávený v matematické třídě ZŠ Nerudova, odkud mám dodnes několik svých nejbližších přátel, a za ještě důležitější pak Gymnázium Jírovcova (maturitní ročník 1998), protože střední škola člověka dotváří a zároveň je obdobím svobody, ještě dovolené lehkovážnosti a získávání prvních zkušeností. A mám odtud též své nejlepší přátele. Nicméně věrného bracha Míru jsem nestřetl ani na jedné z těchto institucí, nýbrž již roku 1986 na zimní rodinné dovolené v Perninku v Krušných horách. Hlouběji do toku času snad naše přátelství ani sahat nemůže. (Matně si vzpomínám, že jsem ho tehdy jako dvouletého vozil na bobech a že chtěl hlavně na skokánky. Dobrodruhem je dodnes.)
Vysokého vzdělání jsem po několika pokusech, nezdařených kvůli mé malé vytrvalosti a velké pohodlnosti, nedosáhl žádného. Mezi lety 1998 až 2003 jsem studoval například Právnickou fakultu UK, historii a politologii na Filosofické fakultě UK či dálkově žurnalistiku a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních studií MU, přičemž jsem to vždy dotáhl nejvýše do druhého ročníku.
Živit jsem se po odchodu z domova ve 20 letech začal nejprve rukama v Robert Bosch České Budějovice, jako brigádník vyslaný tam tehdejší agenturou Kappa People. Rok strávený v největší firmě na jihu Čech je zkušeností na celý život a rozhodně na něj nevzpomínám ve zlém. Jednak jsem poznal třeskutou mentalitu českého dělnictva, jednak si od té doby s sebou nesu fascinaci průmyslovými provozy, kde je třeba koordinovat tisíce lidí a efektivizovat desítky různých činností.
V roce 2002 jsem přispěl do regionálních Českobudějovických listů několika texty a posléze mi bylo nabídnuto stálé místo, což znamenalo zlom v mém životě, který náhle nabral konkrétní směr, jenž dosud neopustil. V roce 2004 jsem přestoupil do jihočeské redakce MF DNES, kterou jsem – přesycen novinařinou – po dalších dvou letech opustil, abych se po krátkém období na odpočinku a na volné noze stal v prosinci 2006 tajemníkem a mluvčím českobudějovického primátora, jímž jsem byl do dubna 2009. Od května 2010 dosud jsem na volné noze jako živnostník, dále pracuji pro město, ale i další klienty.
Dále působím jako poradce studentského časopisu Vedneměsíčník a od 31. března 2008 jsem členem ODS. Věnuji se též psaní fantasy literatury, nemálo času také trávím jako PJ a tvůrce příběhů Dračího doupěte, jehož pravidla jsem si ovšem upravil a jemuž se naše současná parta hráčů věnuje už od roku 2001. Někteří hráči se v průběhu času obměnili, ale jejich postavy a jejich příběh, který prožívají v našem smyšleném herním světě, zůstávají stejné. Vlastně stárnou s námi.
Co mám rád
Hudba: Metallica, Led Zeppelin, Janis Joplin, Jimi Hendrix, Beatles a další mnohý jiný starý dobrý big beat, dále Hudba Praha, Visací zámek, Akia b.a., In Memory, Jakub Šafr a jeho projekty.
Film: Stříbrné plátno miluji a při záplavě filmů kvalitních i nekvalitních jen zobecním svůj vkus. Požaduji filmy kvalitní, hlavně silný příběh a v případě historických též i věrné zpracování. Ze žánrů mám v oblibě sci-fi a fantasy (abych byl konkrétní, vyzdvihuji alespoň Star Wars), dále westerny (Tenkrát na Západě a další od Sergia Leoneho, Sedm statečných, Velká země), již zmíněné historické filmy a také neprvoplánové komedie.
Spisovatelé: Charles Dickens, Henryk Sienkiewicz, Mika Waltari, James Clavell, J. R. R. Tolkien, Terry Pratchett, Robert Merle, Paul Johnson.
Historie: Ač jsem povahy mírumilovné, zajímá mne především historické vojenství a historie období římské republiky, renesance, třicetileté války a napoleonských válek a též obecná historie Evropy 19. století (nikdy mne nepřestane mrzet, že Evropané dopustili I. světovou válku a konec Belle Époque).
Vojevůdci a státníci: Winston S. Churchill, Margaret Thatcher, Ronald Reagan, bez komentáře. Dále mi též přijdou zajímavé osoby úspěšných vojevůdců, jejichž rozporuplnost si ovšem velmi dobře uvědomuji: Napoleon Bonaparte, G. Iulius Caesar, L. Cornelius Sulla Felix, G. Pompeius Magnus, Přemysl Otakar II.
Město: České Budějovice, co jiného?
Sport: Lyže (ty přímo miluju), stolní tenis, plavání.
Co nemám rád
KOMUNISTY A NÁCKY!
Všelijakou levičáckou verbež, co tvrdí, že se o lidi umí postarat lépe než oni sami.
Nafrněné intelektuály odmítající konzumní kulturu, kteří ostatním chtějí mluvit do toho, jak se mají bavit.
Fanatiky všeho druhu, kteří uvažují v kategoriích (národ, společnost, náboženská obec) a nikoli jednotlivcích.
Násilí. (Ale někdy je jím nezbytné čelit jinému násilí.)
Nerozhodnost. Lepší se vydat po špatné cestě a zjistit, co nás na ní čeká a případně se s tím poprat, než zůstat stát na rozcestí. (I když v politice by nerozhodnost a stagnace byla někdy lepší než činnost vykazovaná levicí.)
Evropskou zahraniční politiku, která raději vyjde vstříc diktátorům než demokratickým partnerům na druhé straně oceánu.