o Mílovi
Curriculum vitae
Narodil jsem se 20. dubna 1980 v Českých Budějovicích a bylo mi dáno jméno Milan Brabec. Náš původně selský rod pochází z obce Pištín, ležící na malebných Zbudovských Blatech, ale jelikož můj děda jako mladší syn grunt nepřevzal, sídlí naše rodina od 50. let v Českých Budějovicích. Já osobně se již považuji za pravověrného Budějčáka a nedovedu si představit, že bych někdy mohl žít jinde než ve městě, kde se vaří nejlepší pivo na světě a nejhorší pivo v republice.
Vzdělání jsem jako všichni dosáhl v několika krocích, přičemž za důležitý považuji 2. stupeň základní školy strávený v matematické třídě ZŠ Nerudova, odkud mám dodnes několik svých nejbližších přátel, a za ještě důležitější pak Gymnázium Jírovcova (maturitní ročník 1998), protože střední škola člověka dotváří a zároveň je obdobím svobody, ještě dovolené lehkovážnosti a získávání prvních zkušeností. A mám odtud též své nejlepší přátele. Nicméně věrného bracha Míru jsem nestřetl ani na jedné z těchto institucí, nýbrž již roku 1986 na zimní rodinné dovolené v Perninku v Krušných horách. Hlouběji do toku času snad naše přátelství ani sahat nemůže. (Matně si vzpomínám, že jsem ho tehdy jako dvouletého vozil na bobech a že chtěl hlavně na skokánky. Dobrodruhem je dodnes.)
Vysokého vzdělání jsem po několika pokusech, nezdařených kvůli mé malé vytrvalosti a velké pohodlnosti, nedosáhl žádného. Mezi lety 1998 až 2003 jsem studoval například Právnickou fakultu UK, historii a politologii na Filosofické fakultě UK či dálkově žurnalistiku a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních studií MU, přičemž jsem to vždy dotáhl nejvýše do druhého ročníku.
Živit jsem se po odchodu z domova ve 20 letech začal nejprve rukama v Robert Bosch České Budějovice, jako brigádník vyslaný tam tehdejší agenturou Kappa People. Rok strávený v největší firmě na jihu Čech je zkušeností na celý život a rozhodně na něj nevzpomínám ve zlém. Jednak jsem poznal třeskutou mentalitu českého dělnictva, jednak si od té doby s sebou nesu fascinaci průmyslovými provozy, kde je třeba koordinovat tisíce lidí a efektivizovat desítky různých činností.
V roce 2002 jsem přispěl do regionálních Českobudějovických listů několika texty a posléze mi bylo nabídnuto stálé místo, což znamenalo zlom v mém životě, který náhle nabral konkrétní směr, jenž dosud neopustil. V roce 2004 jsem přestoupil do jihočeské redakce MF DNES, kterou jsem po dalších dvou letech opustil, abych se po krátkém období na odpočinku a na volné noze stal v prosinci 2006 tajemníkem a mluvčím českobudějovického primátora, jímž jsem byl do dubna 2009. Od května 2009 až dosud jsem na volné noze jako živnostník.
Dále působím jako poradce studentského časopisu Vedneměsíčník. Věnuji se též psaní fantasy literatury, nemálo času také trávím jako PJ a tvůrce příběhů Dračího doupěte, jehož pravidla jsem si ovšem upravil a jemuž se naše současná parta hráčů věnuje už od roku 2001. Někteří hráči se v průběhu času obměnili, ale jejich postavy a jejich příběh, který prožívají v našem smyšleném herním světě, zůstávají stejné. Vlastně stárnou s námi.
V letech 2008–2010 jsem byl členem ODS, s touto stranou jsem vždy se svým liberálně-konzervativním zaměřením sympatizoval. Jenže v jižních Čechách ji pevně ovládli lidé, se kterými nemůže mít slušný člověk nic společného. V červenci 2010 jsem z nereformovatelné ODS vystoupil a spolu s podobně smýšlejícími lidmi, kterým není dění v Českých Budějovicích lhostejné, jsme založil politické hnutí Občané pro Budějovice (HOPB). V říjnu 2010 jsme vyhráli komunální volby, náš předseda Juraj Thoma se opět stal primátorem a já vzhledem k našemu výsledku městským zastupitelem.
Co mám rád
Hudba: Metallica, Led Zeppelin, Betales, Janis Joplin, Jimi Hendrix a mnohý další starý dobrý big beat, dále Hudba Praha, Visací zámek, Akia b.a., In Memory, Jakub Šafr a jeho projekty.
Film: Stříbrné plátno miluji a při záplavě filmů kvalitních i nekvalitních jen zobecním svůj vkus. Požaduji filmy kvalitní, hlavně silný příběh a v případě historických též i věrné zpracování. Ze žánrů mám v oblibě sci-fi a fantasy (abych byl konkrétní, vyzdvihuji alespoň Star Wars), dále westerny (Tenkrát na Západě a další od Sergia Leoneho, Sedm statečných, Velká země), již zmíněné historické filmy a také neprvoplánové komedie.
Spisovatelé: Charles Dickens, Henryk Sienkiewicz, Mika Waltari, James Clavell, J. R. R. Tolkien, Terry Pratchett, Robert Merle, Paul Johnson.
Historie: Ač jsem povahy mírumilovné, zajímá mne především historické vojenství a historie období římské republiky, renesance a napoleonských válek a též obecná historie Evropy 19. století (nikdy mne nepřestane mrzet, že Evropané dopustili I. světovou válku a konec Belle Époque).
Státníci: Winston S. Churchill, Margaret Thatcher, Ronald Reagan, bez komentáře.
Město: České Budějovice, co jiného?
Sport: Lyže (ty přímo miluju), stolní tenis, plavání, běhání, cyklistika.
Co nemám rád
KOMUNISTY A NÁCKY!
Levicové politiky, co tvrdí, že se o lidi umí postarat lépe než oni sami.
Nafrněné intelektuály, odmítající konzumní kulturu, kteří ostatním chtějí mluvit do toho, jak se mají bavit.
Fanatiky všeho druhu, kteří uvažují v kategoriích (národ, společnost, náboženská obec) a nikoli jednotlivcích.
Násilí. (Ale někdy je jím nezbytné čelit jinému násilí.)
Nerozhodnost. Lepší se vydat po nejisté cestě a zjistit, co nás na ní čeká, a případně se s tím poprat, než zůstat přešlapovat na rozcestí. (I když v politice by nicnedělání ve smyslu laissez faire bylo často lepší než aktivita.)
Evropskou zahraniční politiku, která raději vyjde vstříc diktátorům než demokratickým partnerům na druhé straně oceánu.