Míla & Míra (milamira.cz) - dvojjediný blog

Zhlédl jsem před pár dny v rámci festivalu Jeden svět film Dopis Anně. Dokument pojednává o životě a vraždě novinářky Anny Politkovské, a vy se při jeho sledování neubráníte obavám, které pramení z bezprostředního sledováního toho, „jak to v dnešním Rusku chodí“. V dnešním Rusku… slyšeli jste o Sabině Slonkové? Docela hezké české jméno.

Ruský a český případ

Článek, který čtete, má být spíše obecnou úvahou než propíráním fakt. Přesto alespoň krátce: Anňa Politkovská psala pro denník Novaja Gazeta, který si za Putinovi éry jako jeden z mála udržoval určitou nezávislost. Politkovské osudové téma byla válka v Čečensku, kterému se soustavně věnovala a poukazovala na drastické porušování lidských práv ze strany ruské armády (na druhé straně, když si ji jako prostředníka vyžádali teroristé obsadivší moskevské divadlo, údajně je okamžitě rozzuřila odsouzením jejich činu a nátlakem na propuštění rukojmích). To zjevně nebylo v zájmu Kremlu, za což si Politkovská vysloužila od ruských vojáků třídenní tahání po čečenských jámách. Tehdy to ještě dopadlo dobře.

O pár let později, když letěla dělat prostředníka při teroristickém útoku v Beslanu, v letadle se jí někdo pokusil otrávit látkou, kterou „medicína nezná“. Kdo si tak může dovolit vyvíjet podobné látky? V říjnu 2006 odhodlanou Politkovskou, která přes pokusy na jejím životě nepolevila ve své práci, zastřelil na chodbě jejího domu dnes již známý vrah. Od začátku bylo jasné, že vrah je figurka a jde o zadavatele „zakázky“. Co si o tom myslí ruští vládní představitelé? „Hlavním motivem zločinu totiž bylo destabilizovat situaci v Rusku. A na tom mají zájem lidé, kteří se momentálně nacházejí v cizině,“ řekl ruský generální prokurátor Čajka. Paradoxní, situace v Rusku se přitom spíše stabilizovala, poté, co nejsilnější a nejznámější (z pohledu zahraničí) hlas kritiky místních poměrů byl umlčen. Tolik k „demokratickému“ Rusku.

Případ Sabiny Slonkové není dodnes úplně transparentní, nicméně zřejmé je, že za chystanou vraždu Slonkové byl (v Budějovicích) odsouzen Karel Srba na osm let. Na případu je také jasné to, že Slonková se do této situace dostala díky své investigativní práci pro Mf Dnes.

Novinařina: důležitá profese

Oba případy, a také spousta dalších vražd novinářů, dokazují, nakolik je postava a profese novináře pro svobodnou společnost důležitá. Původní autoři demokratického principu oddělení mocí s novináři nepočítali. Složky moci se v jejich podání mají vzájmeně kontrolovat. Nepříliš dlouhá historie demokracie ukazuje, že tento ideál může, ale nemusí fungovat. Respektive: v zemích, které mají k demokracii pouze částečně nakročeno, je nezávislá novinařina důležitým elementem, jenž střeží svobodné postavení občana a také v zákonem určených mantinelech postavení politických institucí.

Investigativní novinář se tak může zprotivit vrcholným státním představitelům, pracovníkům tajné služby, soudní moci, magistrátům, šéfům politických stran… stejně jako představitelům organizovaného zločinu, všem možným handlířům a tunelářům, prostě každému, komu ryje svým rypákem do písečku a kdo má v tomto písečku nasráno.

Vraždy novinářů

Zabíjení novinářů nebo vyhrožování jejich likvidací je z pohledu člověka vážícího si své svobody veskrze oplzlá, alarmující záležitost. Neměla by nás nechávat klidnými. Na případě Politkovské se ukázalo, že velká vlna zájmu širší veřejnosti o její osobu (když byla v těch čečenských kobkách) dokázala alespoň oddálit její smrt. V případě ohrožení novinářů je občanský aktivismus velmi důležitý. Novinář stojí mimo systém (politické moci i podsvětí). „Obyčejný občan“ taktéž. Oba jsou sami o sobě proti zneužití moci v jistém smyslu bezmocní. Kvantita, která přináší pozornost, však pomůže. Ani politická moc zasahující mimo své kompetence, ani podsvětí o pozornost nemůžou stát.

Tyto řádky píšu z toho důvodu, že si nemyslím, že by české země byly zcela za vodou z hlediska upevňování demokracie a svobody. Máme tu pomalé soudy, které i ve svých nejvyšších orgánech čelí intervencím ze strany politiků, zpravodajce sloužící garnituře, jež je právě u kormidla, mocichtivé mocipány, kteří mají k demokratickým státníkům v plné vznešenosti onoho sousloví opravdu daleko, státní správu (v řadě případů zdokumentovaně) prolezlou s kriminální sférou, peněžním ziskem motivovanou korupci, klientelismus… určitě jsem nevyjmenoval všechno.

Spousta potravy pro investigativní novináře. Spousta potravy pro ty, kterým škodí.