Reflexe srpnových událostí v Gruzii a perspektivy do budoucna
Pár poznatků k ruské invazi do Gruzie.
Další řádky nepředstavují klasický blogový příspěvek. Vyvěšuju sem totiž souhrn několika názorů, které padly v debatě na toto téma na mé alma mater, Fakultě sociálních studií MU. Jedná se o debaty s účastí fundovanějších hostů, a jelikož debaty spolupořádám (jako člen Studentské sekce Mezinárodního politologického ústavu), tu „gruzínskou“ jsem moderoval, připravil informační zdroje a nakonec sepsal tento souhrn, dovoluju si ho sem vyvěsit s vírou, že některým čtenářům našeho blogu přijdou tyto kusé poznatky vhod.
Několik názorů z debaty o rusko-gruzínském konfliktu
Jako hosté, kteří mají do diskusí tohoto formátu přinést fundovanější vhled, vystoupili Mgr. Tomáš Šmíd, Ph.D. z katedry politologie FSS MU a Mgr. Vakhtang Darchiashvili, doktorand katedry mezinárodního a evropského práva Právnické fakulty MU.
Vakhtang Darchiashvili předestřel mezinárodněprávní rozbor situace. Ten přinesl tyto závěry:- z pohledu mezinárodního práva se jedná jednoznačně o agresi, ochrana vlastních občanů na území jiného státu (ruské vysvětlení útoku) není z pohledu mezinárodního práva možná
- k situaci v Abcházii: naplnění práva na sebeurčení má několik kroků, ale nikdy neznamená právo na secesi
S názorem, že Rusko je agresor, souhlasil i Tomáš Šmíd. Gruzie sice první použila ozbrojené prostředky, tomu však předcházela dlouhodobě řada „provokačních“ incidentů. Co se týče otázky Kosova jako precedensu, Mgr. Šmíd upozornil, že mezinárodní právo nezná slovo precedens. Kosovo však je precedens politický. Ruskové dopředu tvrdili, že se podle něj zachovají, a zděšení západních představitelů ze srpnového útoku tak bylo pokrytecké.
Tomáš Šmíd identifikoval 2 hlavní příčiny konfliktu:- Ruský zájem o Kavkaz (příčina pragmatická): Kavkaz je historicky významné území (obchodní křižovatka), dnes především díky ropným cestám. Gruzií protéká ropa z ázerbájdžánských ropných polí (Baku-Tbilisi-Ceyhan), jedná se o jediný ropovod z Kaspického regionu, jenž není pod kontrolou Ruska, a země, kterými protéká, jsou orientovány spíše prozápadně. Rusko chce nestabilní Gruzii, aby mohlo zpochybňovat bezpečnou existenci ropovodu.
- Problém prestiže (příčina emocionální): Rusko – z vojenského, a možná i ekonomického pohledu stále globální velmoc – nebylo vyslyšeno při jednání o Kosovu.
Mgr. Šmíd upozornil, že není v ruském zájmu „zamrzlé“ konflikty vyřešit. Dále oba hosté v diskusi s publikem rozebírali problém Gruzie, Ruska a NATO. Právě blížící se prosincový summit NATO a možnost, že Gruzie dostane příležitost nastoupit tzv. „membership action plan“, patrně přispěly k rozhodné reakci Ruska. Navíc v zimě se v oblasti konvečními silami bojuje jen těžko kvůli vysokým horám. Co lze očekávat od summitu po srpnových událostech lze těžko odhadnout. Německo a Francie již dříve vyjádřily výhrady ke Gruzii v NATO za tohoto stavu (kvůli nestabilní situaci v autonomních republikách, resp. kvůli postoji Ruska).
Vakhtang Darchiashvili vyjádřil názor, že NATO nejspíše nebude chtít podstoupit riziko být součástí kavkazské nebo i širší války. Upozornil však, že membership action plan je sice poslední krok ke vstupu, ale není to členství, nezavazuje členské státy článkem č. 5. Rozebírala se i otázka hypotetického konfliktu Rusko vs. Gruzie už jako členský stát NATO. V publiku padl názor, že NATO by se do války s Ruskem kvůli Gruzii (přestože by byla členský stát!) nezapojilo. To by konsekventně znehodnotilo sílu a pozici NATO jako garanta bezpečnosti. Další názor z publika tento náhled převrátil: trouflo by si Rusko napadnout Gruzii jako stát NATO?
V diskusi se částečně dostalo prostoru i otázce úlohy EU v konfliktu. Vakhtang Darchiashvili zdůraznil, že bude velkým úkolem pro českou diplomacii vypořádat se v rámci předsednictví EU s rusko-gruzínským konfliktem. Zároveň zhodnotil současný stav tak, že EU je v diplomatické defenzívě, nikoli ofenzívě.
Doporučené zdroje k tématu:
1. základní informace
Asociace pro mezinárodní otázky: POLICY PAPER – Ruská válka v Gruzii: Jak dál?
INTERNATIONAL RELATIONS AND SECURITY NETWORK: Georgia-Russia conflict (dobrý „rychlý“ souhrn)
2. další zdroje
BBC News Special Report: Georgia-Russia Conflict (dobré pro přehledné získání hlubších souvislostí; stránky Q&A: Conflict in Georgia, Ossetian crisis: Who started it?, Key statements a sekce ANALYSIS);
Economist.com: The Caucasus – After the war (analýza situace v širšim kontextu regionu a jeho významu pro vztahy Rusko-Západ)
Center for Security Studies: Russia and the Conflict in Georgia (další souvislosti, obsahuje i pár výzkumů ruského veřejného mínění)
3. třešnička
MEMRI: Arab Cartoons on Russia-Georgia Conflict and on Russia-U.S. Relations
18. 11. 2008 v 18.28
Pár drobných poznámek:
Mgr. Darchiashvili: Je škoda, že nebyl k dispozici odborník na mezinárodní právo s méně gruzínsky znějícím jménem. Mně to nevadí, ale bohužel svět je takový, že i takováhle píčovina je záminkou ke zpochybnění jeho odbornosti nebo nezaujatosti - “A co jiného asi tak mohl Gruzínec říct?” (Příště sežeňte Rusa…) Smutné doporučení pro další diskuse.
Příčina konfliktu - ROPA: Nic než pravda. Osa Azerbajdžán-Gruzie-Turecko je pro Evropu jedinou neruskou a nenámořní cestou, jak se dostat k asijské ropě. A Rusové to vědí. Evropanům (hlavně Sarkozymu, o kterém asi brzy napíši nactiutrhačný článek) to brzy taky dojde - až Rusové zatáhnou kohoutky.
: Kosovo je jen záminka, taková díra uprostřed Balkánu… Ale zrada těch, kteří nevděčně opustili ruskou medvědí náruč (Gruzie, Azerb. Pobaltí, ČESKO atd.), ta pořád bolí. A odmítání nových nabídek k objetí ještě více. Všichni jsme prostě nevděčníci, kteří nepochopili ruské dobrodinní, a proto se nám ho snaží znovu vysvětlit. Tanky. Jako obvykle.
Gruzie v NATO: Z jasných důvodů, zřejmých z článku i tohoto komentáře - šup tam s ní. A jestli NATO byť jen jedinkrát opustí svojí základní doktrínu - útok na území členského státu se bere jako útok na vlastní území - pak zanikne. A my za čas budeme čelit dalšímu Mnichovu.
EU a Rusko: My jsme moc malí, abychom ruským dubiskem za našeho předsednictví zatřásli. A hlavní státy EU (Francie, Německo a Itálie, kromě proamerické Británie) Rusům lezou do prdele takovým způsobem, že jestli tu brzo nebudeme mít radar, tak se nemůžeme spolehnout na nikoho. Teď po Berlusconim přijel od Medvěděva i Sarkozy a oba se z Ruska rozplývají a hlásají, že hlavní problém vězí v tom, že Evropa má pro Rusko příliš málo pochopení… Ehm. (Toho Sarkozyho fakt natřu…) Evropa má páteř skutečně zlomenou, a to už dávno, jak jsem napsal v tomto článku.
8. 12. 2008 v 13.50
Ještě k případnému napadení Gruzie Rusákem, jakožto členského státu NATO.Když by k tomu došlo, bude gruzínské území bránit armádní skupina sestavená z vojsk nejbližších menších členských států s podporou velmocí. Nikdy během studené války se netřetla US a RUS vojska v přímém konfliktu. Vždycky to bylo nějak zprostředkovaně - výcvik kubánců na zátoku sviní - severní korea podporovaná SSSR napadla jižní později podporovanou USA - podobně ve vietnamu i afghanistánu. Páč se všichni bojí armagedonu. NATO by se teda mělo jak bránit a nerozpoutat třetí světovou - když se to nestalo za posledních 60 let, ale druhá studená - to spíš.