Perspektivy zahraniční politiky USA
Tak ty vám neprozradím já. Ale pokud vás téma zajímá, můžete si přečíst záznam diskuse s čerstvým ex-předsedou Mezinárodního politologického ústavu při brněnské Fakultě sociálních studií.
Debatu (najdte zde) jsme uspořádali s pár dalšími individui ze Studentské sekce onoho politologického ústavu.
Pokud se vám to nechce číst celé, zajímavá je hlavně citelně reálná myšlenka, že Evropanům volajícím po multilaterálním řešení situací na straně USA nedochází, že multilateralismus znamená spolupráci a tedy i závazky z ní vyplývající (ano, není prostě možné chtít multilateralismus a např. pak obcovat se spojeneckou pomocí jako s levnou děvkou, viz Míla na toto téma).
Odpůrce radaru utopených v nesmyslných, nerelevantních argumentech o technických problémech patrně překvapí naprosto zásadní skutečnost, a to že protiraketový systém ani omylem nenarušuje jadernou strategickou paritu mezi USA a Ruskem, tzn. i po vybudování základen v ČR a Polsku by pohled na síly jaderných velmocí zůstal stejný. V tomto ohledu jsou argumenty Ruska těžko ospravedlnitelné (stejně jako ty, že se s ním o tom nejedná) a odpůrci radaru prostě a jednoduše skáčí Rusům na špek (protože řeší kraviny a nevzdělávají se v relevatních oblastech, tj. významu a úlohy jaderných zbraní ap., prostě Britské listy rulez).
Kdyby vás z mě nepochopitelných důvodů zajímali další aktivity Studentské sekce Mezinárodního politologického ústavu, podívejte se na ssiips.blogspot.com.
A když už jsem u toho odkazování, pokud vás zajímá zahraniční politika Spojených států ve vztahu k Palestině a Izraeli, studie Nathana Browna z liberálního think-tanku Carnegie Endowment mi přišla „insightful“ jako málokterá.
Komentáře