Míla & Míra (milamira.cz) - dvojjediný blog

Teroristická organizace al-Kájda neexistuje a nikdy neexistovala. To však neplatí o al-Kájdě jako značce, logu či nejlépe: corporate identity.

Úvodní řádky nepřinášejí šokující zjištění, ale dobře známý fakt v odborných kruzích. Zcela jiná situace panuje ve sféře masmédií, které jednoduše přejímají a zesilují představu al-Kájdy jako teroristické organizace, tj. hierarchicky organizované entity s vůdcem na vrcholu, s rozsáhlým členstvem a společným cílem.

Kdeže…

Je velmi zajímavé a značně paradoxní, že na tomto mylném pojetí či spíše umělé konstrukci al-Kájdy má patrně stejnou měrou podíl americká vláda a několik desítek jedinců, hlásajících ideologii globálního džihádu, tedy dva protivníci v jedné válce.

Cože?

Po 11. září potřebovala americká vláda jednoznačného nepřítele, což je obecně v boji proti islamistickému terorismu problém. Na druhé straně, několik fanatiků s jasnou ideologií – ideologií globálního džihádu, která v sobě nese poselství nutnosti boje proti nevěřícím, kteří stojí v cestě návratu muslimů k pravým kořenům víry, přičemž nevěřící-narušitelé islámské obce jsou jednoznačně identifikováni v západním světě a jeho hodnotách – chtělo šířit svojí vizi. Boj muslimů proti nevěřícím v této vizi tedy nutně dostává globální charakter. (Alespoň v myšlenkách a činech globálních džihádistů; nezapomínejme, že drtivá většina muslimů takto nepřemýšlí.) Zároveň si globální džihádisté uřízli pořádnou porci (obrátit na víru třetinu planety, v první fázi, samozřejmě), a proto potřebovali posílit a získat stoupence, kde jen to bude možné. V rámci této potřeby slouží corporate identity (jednotný myšlenkový styl a preztenace „firmy“) al-Kájdy jako jednotné organizace mnohem více teroristům než vládě USA.

Tedy…

Čtete-li v médiích o akci al-Kájdy, vězte, že jde o akci islamistů, kteří sdílejí představu boje proti nevěřícím; ve většině případů pak i představu boje proti západním hodnotám; v řadě případů nutnost vést tento boj kdekoli je to možné. Ovšem, a to je podstatné, tito lidé vůbec nejsou organizováni do jednoho celku, leckdy spojuje mnoho buněk jediná postava z okruhu džihádistů, kteří se potkali v 80. letech v Afghánistánu, mnohdy spojuje džihádisty pouze společná identita. Globální džihádismus je natolik nesourodý fenomén, že jeho vysvětlení pomocí údajné existence jedné organizace je zjednodušení par excellence. Ostatně, sami džihádisté pro sebe nikdy nepoužívali označení al-Kájda (ani by nevěděli, co tím označit).

Hezky to popisuje ve své knize Jason Burke, který epochu moderního globálního džihádismu člení na základě tří odlišných významů arabského slova al-Kájda (do češtiny přepisovaného též jako al-Káida, anglická transkripce je al-Qaeda):

1. 1989 – 1996 (al-Kájda ve významu slova předvoj);
2. 1996 – 2001 (al-Kájda jako základna);
3. 2001 – současnost (al-Kájda jako pojem obsahující následující významy: pravidlo, [mravní] zásada, světonázor).
   
   

V prvním období se teprve formovala ideologie džihádu jako celoplanetární války proti západu; bin Ládin a jeho finance, okruh vlivných džihádistů zocelený a posílených vyhnáním Sovětů z Afghánistánu spřádají své plány. V druhém období tato skupina a již šířící se vize/ideologi­e/světonázor získávají skvělé zázemí v talibanském Afghánistánu, kde jsou v těchto pěti letech snadno vycvičeni a finančně podpořeni stovky či tisíce radikálních islamistů. V třetím období přichází globální džihádismus o svou (nikdy centrální) základnu, sílí potřeba corporate identity, a proto se rodí al-Kájda mediálního pojetí.

Současná al-Kájda

Xavier Raufer popisuje globální džihádismus jako změť, a pokud stále chcete trvat na existenci al-Kájdy, pak je to „protoplazmická, beztvará entita“. Z pohledu muslimů, kteří jsou uvnitř – připravují teroristické útoky proti západním cílům -, je to mnohovrstevnatá ideologie, co dává celému hnutí soudržnost. Z pohledu vnějšího pozorovatele, dnes = masmédií, které ovlivňují i většinu islámského světa, je to kompaktní corporate identity prý-že-organizace al-Kájdy, která definuje globální džihádistické hnutí.

Je to definice mylná, je to definice, která tomuto hnutí slouží a je to definice, na které jisté jádro džihádistů, v jehož středu stojí Ajmán Zavahrí, cíleně pracuje, využívajíce přitom velmi promyšleně západních technologií a způsobů komunikace.

Dodatkem: pokud vás problematika zajímá, doporučuji dostupnou knihu výše zmíněného Raufera Válka teprve začíná; hůře dostupné už jsou publikace odborníků, jakými jsou Jasona Burke či Rohan Gunaratna.