Míla & Míra (milamira.cz) - dvojjediný blog

Namísto pořádného článku vyvěšuji svoji bakalářskou práci o filipínských teroristech ze Skupiny Abú Sajáfa. K tomu odkaz na filmeček o intouších, s čímž souvisí ta dialektika.

Bakalářku se chystám v pondělí obhajovat, už mám tedy k dispozici i posudky vedoucího a oponenta, oba navrhují B (ze škály A – F). Je fakt, že jsem si dal záležet, také se ovšem v hodnocení odrazilo, že jsem si téma vybral na poslední chvíli (odkaz ke stáhnutí je na konci, je tam i úvod pro nastínění, o čem práce je).

K filmu: včera jsem, tuším že popáté za celé studium, četl o historicko-dialektickém přístupu, užívaném v politologii. Ten vychází mj. z Hegela, takže není možno se nestřetnout z jedním jeho klíčovým konceptem – dialektikou -, což je myšlenková kategorie či princip, o němž si přečtete 10 stránek, následně dáte zapravdu kritikům, kteří celou dialektiku označují za bezobsažné kouzelní se slovy.

K věci: náhle jsem si včera vzpomněl, jak jsem prvně udusil rozčilení z toho, že někteří jedinci vymýšlejí nesrozumitelné pojmy. Podíval jsem se na film, který si z podobných jedinců utahuje. A velebí McDonald's! Trvá šestnáct minut a v samém závěru – teď prozrazuji, jak to dopadne – se jako spasitel objeví Michal David. Film se jmenuje Byl jsem mladistvým intelektuálem a můžete ho vidět na Googlím Videu.

Viděli jste? Ještě než vám naservíruji bakalářku, špitnutím se přiznám, že jsem tý dialektice začal trochu rozumět. Pomohla mi následující Hegelova metafora, popisující dialektiku jsoucna (samozřejmě nesmíme zapomenout, že nabízí jen chabé, částečné pochopení! :)

Poupě mizí s rozvitím květu a mohlo by se říci, že ono je tímto vyvráceno; právě tak plod prohlašuje květ za nepravé jsoucno rostliny a nastupuje na jeho místo jako pravda květu. Tyto formy se nejen liší, ale také se jako neslučitelné navzájem vytlačují. Ale jejich plynoucí povaha činí z nich zároveň momenty organické jednoty, v níž si nejenom neodporují, nýbrž v níž jedno je právě tak nezbytné jako druhé; a v této stejné nutnosti je teprve veškerý život celku.

Odkazy na práci a posudky

Samotný text práce – Skupina Abú Sajáfa (∗.doc), posudek vedoucího (∗.doc) a oponenta (∗.doc).

Dodatek: práci jsem obhájil na navrhované B (velmi dobře).

Nakonec úryvek z úvodu:

Jméno filipínské teroristické organizace Skupina Abú Sajáfa je spojeno s jižní částí území ostrova Mindanao a s přilehlými ostrovy, tedy s oblastí, kde tvoří sunnitští muslimové většinu obyvatelstva (přestože v rámci celých Filipín tvoří 5% menšinu). Právě zde se skupina pokouší ozbrojenou rezistencí vytvořit islámský stát, nezávislý na zbytku země. Poté, co bojovníci paramilitární Moro National Liberation Front (MNLF) v roce 1996 složili zbraně výměnou za dosažení určité autonomie (došlo k vytvoření Autonomní oblasti muslimského Mindanaa) a s Moro Islamic Liberation Front (MILF) vede vláda již delší dobu mírové rozhovory, dostává se Skupina Abú Sajáfa v posledních letech jednoznačně do popředí muslimského separatismu na Filipínách, jehož ozbrojená forma existuje (s krátkými přestávkami) více než pět set let.

Věhlas Skupiny Abú Sajáfa však překročil hranice Filipín, a to především ze dvou důvodů. Za prvé, k proslulosti SAS významně přispěla pozornost vlády USA, která filipínskou skupinu zařadila v roce 2002 na seznam teroristických organizací (viz Patterns of Global Terrorism 2001) a od té doby aktivně spolupracuje s filipínskými ozbrojenými složkami na jejím potlačení. Proklamovanou motivací Spojených států k výraznému angažmá na Filipínách mělo být údajné napojení SAS na al-Kájdu. V rámci války proti terorismu („war on terror“) se USA zaměřují zejména na organizace – kromě al-Kájdy samotné – podezřelé z napojení na transnacionální islamistický terorismus. V roce 2003 tehdejší náměstek ministra obrany USA Paul Wolfowitz prohlásil, že v případě vymýcení SAS utrpí al-Kájda vážnou újmu (The New York Times, 13. ledna 2006). Převážná část článků, týkajících se Skupiny Abú Sajáfa ve filipínských denících, se neobejde bez zmínky o „údajném napojení Skupiny Abú Sajáfa na al-Kájdu“.

Za druhé, za svoji ani ne dvacetiletou historii má SAS na kontě řadu únosů, které měly za cíl zisk finančních prostředků pro fungování organizace. Tento způsob získávání financí, resp. četnost jeho použití odlišují SAS od mnoha teroristických organizací. Řadu analytiků, novinářů či politiků dovedl k přesvědčení, že Skupina Abu Sajáfa je pouze loupežnickou bandou. Zvláštností SAS jsou také útoky na moři; v posledních letech je zdokumentována řada takových útoků a SAS je považována za hrozbu pro námořní dopravu. Reálnou náplň těmto obavám dává fakt, že regionem Jihovýchodní Asie prochází čtyři z několika málo nejfrekventova­nějších tras lodní dopravy, které představují více než padesát procent světového ročního podílu z námořní obchodní dopravy (Banlaoi 2005: 64). K rozvoji pirátství v této oblasti přispívá též silná tradice, kterou zde tento fenomén má, a také příhodný terén v podobě tisíců ostrovů a ostrůvků, které poskytují pirátům těžko odhalitelné útočiště (samotné Filipíny se rozprostírají na více než 7 tisících ostrovech).

(…)