Míla & Míra (milamira.cz) - dvojjediný blog

NY Times vybrali nejlepší fotky z uplynuvšího roku, rozdělily je do devíti košů a vyvěsili na web. Tyto „nejlepší fotky“ jsou přitom zatraceně dobré fotky.

Celá tato webová výstavka (2007 – The Year in Pictures) má několik předností, kvůli kterým byste se jí měli věnovat (nejméně) 15 minut. První v řadě, tyto fotky jsou reportážní, nejsou umělecké ani dokumentární, tedy slouží jako doprovod textu v novinách. To v reportážní fotografii obecně vede k používání klišé a prvoplánovitosti. Určitá míra prvoplánovitosti je v tomto žánru dokonce nevyhnutelná a nachází se i ve fotkách NY Times, ovšem nenašel jsem fotku, kde by se mi vyloženě protivila. Příkladem budiž fotografie z vystoupení íránského prezidenta Ahmadínežáda na Columbijské univerzitě, kde se k jeho přednášce shromáždila kopice studentů: fotce dominuje plakát s přeškrtlou fotkou prezidenta v pozadí s davem studentů; při podrobnějším zkoumání si všimnete, že vzadu vlaje také íránská vlaječka.

Důležité je, že fotky jsou zveřejněny ve velkém formátu a tak vynikne také jejich technická dokonalost: občas vyloženě zajímavé kompozice, výborná práce s barvou a vůbec základní věc, která však v „rychlých digitálních“ fotkách pro tisk často chybí: hloubka ostrosti (resp. její využití pro sdělení). Obecně mají fotky celou řadu technických přednostní, která se při dnešní záplavě jednoduše vytvořených fotografií ztrácí (protože fotografie, i ta určená pro veřejné publikování, přestává být doménou profesionálů, vytrácí se kvalita a preferuje se přístup, který bych nazval shot & run).

To jsou nakonec jenom důvody, proč se na fotky dobře kouká; důležitější je, o čem hovoří. O minulém roce, o dnešním světě – přirozeně z amerického pohledu -, o událostech, často tragických, které se v něm dějí. A říkají často věci, které zpráva v tisku předat nemůže.