Mýtus o neužitečnosti webu
„Web nikdy nebyl chytrý ani užitečný, lépe řečeno, tyto dvě vlastnosti mu nikdy nedominovaly,“ píše Miloš Čermák v Reflexu z 27. září 2007. To je jednak kolosální omyl, což už samo o sobě přitahuje pozornost, co mě však zaráží ještě více je fakt, že tuto mylnou domněku vyplodil publicista profesionálně se zaobírající internetem.
Web byl vytvořen proto, aby byl užitečným nástrojem.
Právě užitečnost je raison d’etre webu. Jeho vynálezce, Tim Berners-Lee, byl svého času (kolem roku 1980) silně znepokojen, protože nemohl rychle dostat určité informace určitým lidem. Byl si však jistý, že současné technologie už právě toto mohly umožnit (tj. nehalekal v roce 1492, že Kolumbus předvčírem vyplul a ještě není zpátky; věděl, že existují motory schopné vynést raketoplán na orbitu, zbývá raketoplán správně zkonstruovat). Proto se začal věnovat vývoji nástroje, jehož primárním cílem bylo univerzální předávání a uchovávání informací. Web měl být…
- univerzální: použitelný pro každého, bez ohledu na to, jaký používá operační systém, prohlížeč, v jaké zemi žije, apod. (pokud jste někdy slyšeli o webových standardech, univerzalita je stěžejní argument pro jejich podporu);
- předávání: já mám určité informace a chci, aby je znal někdo druhý, web měl být tedy kanál či koleje, kudy informace potečou (informační kanál poněkud rychlejší a s větší nosností než holub stěhovavý);
- uchovávání: web měl být také skladem, informace se můžou na své cestě zastavit a zůstat někde uskladněny, čekající na své využití.
Vytvořením webu se Berners-Leemu všechny tyto cíle podařilo splnit. Miloš Čermák se výše zmíněnou větou vymezuje vůči široké vrstvě lidí, kteří si stěžují, že web je „banalizován“ a dodává: „co je na banalitách špatného?“. Banalizace je jev, který představuje zahuštění webu tučnou, rozmanitou a různorodou vrstvou zbytečných a nekvalitních informací. Já tento jev také pozoruji, ovšem nestěžuji si naň.
O banalizaci webu se mluví hodně. Zaměňovat ovšem tento termín (s jakžtakž konkrétním obsahem) s (obecnou) neužitečností webu je zásadní, zjednodušující omyl. Omyl, ke kterému dojde, nahlížíte-li na web jako na místo, kde se objevuje spousta článků o ničem a ještě více názorů na tyto články (opět o ničem). Vzniká tak prapodivný mýtus. Že to je opravdu jen mýtus dokáže řada článků, které se na MílaMíra.cz v budoucnu objeví (poté, co jsem tuto větu dopsal, zjistil jsem, že je možné ji chápat dvěma způsoby; vyberte si).
4. 11. 2007 v 12.10
Prvni!:)
Okay, za prvy jsem rad, ze se to tu konecne rozbehlo! Stalo to teda hodne prace a cekani, co, ale povedlo se. Takze preju tomuhle blogisku spoustu clanku, navstevniku a vyssi a vyssi pagerank:)
A za druhy trosku chci reagovat, podle me je dulezity zduraznit, ze clovek se proste musi naucit prebirat a vyhodnocovat informace. Tohle obecne plati o jakymkoliv mediu a o internetu jeste ve vetsi mire. Internet je nedocenitelnej zdroj. Nejen kvalitnich informaci, ale i blbosti, a je dulezity naucit se je zpracovavat. A rek bych, ze velky procento lidi ktery si stezujou zrovna na tu banalizaci prave troskota na tom, ze nejsou schopny ty informace najit a vyhodnotit si je. Vim, ze muj pohled je mozna uz trosku zkreslenej, ale doba je takova, ze clovek, kterej tohle neumi, bude pomalu ale jiste zaostavat. Prave to oddeleni hrachu a popela je imho jedna z nejdulezitejsich veci se kterejma se clovek musi srovnat, a ti, co nadavaj na to, ze web je neuzitecnej jsou prave ti, co to nedokazou. Aneb potrefena husa vzdycky nejvic kejha.
4. 11. 2007 v 21.58
Pravdu díš, v čase třetí revoluce (tj. informační, která přišla po průmyslové, která přišla po zemědělské; s tímhle přišli futurologové Tofflerovi, jestli se nepletu) je vyhodnocování informací kruciální dovedností člověka, bez který člověk kupu zdrojů širého internetu nevyužije.
To pokud se bavím o využití internetu k práci. Ale je tu i rovina internet+zábava. Umění najít si na netu kvalitní zábavu podle mě vyžaduje sebedisciplínu (a taky ochotu).
O tom se chystám napsat.
A dík za první a hodnotnej komentář, Kájo!
8. 11. 2007 v 18.42
Já bych si dovolil s Mírou polemizovat. Jak sám správně píše, byl web vytvořen jako univerzální nástroj k uchovávání a předávání informací - jakýchkoli a komukoli. (Pomineme-li skutečný původní důvod jeho vzniku jako vojenské pojítko v budoucí III. světové válce). Otázkou však je, nakolik je v současnosti web schopen tuto úlohu plnit. Pomalu se stal smetištěm a neuspořádaným skladištěm čehokoli bez jakékoli kontroly kvality informací. V žádném případě však nevolám po “cenzuře”! Představme si, že by se Míra rád stal domácím kutilem a rád by si sám opravil pračku. Na internetu stáhne klidně deset různých, sobě si odporujících návodů. Každý autor se dušuje, že už opravil stovky praček. Nemějme však o Míru (a jeho pračku) strach. Je přece občanem 21. století s “kruciální dovedností vyhodnocovat”.
Rozdíl je v tom, že pokud se na opravu pračky zeptám opraváře, mám možnost se pokusit posoudit osobně jeho odbornost. Pokud začnu hledat v tištěné literatuře, mohu soudit na odbornou erudovanost podle vydavatele, dalšího obsahu, atd. Problém informací na webu je v jejich anonymitě a tudíž v nezjistitelné míře věrohodnosti.
To znamená, že bez obav mohu použít pouze informace z oboru ve kterém se již zhruba orientuji a jsem schopen “odborné ptákoviny” vyřadit nebo používat jen informace z ověřitelných stránek - např. ze stránek výrobců, poskytovatelů služeb, apod.
Tím se však poněkud ztrácí ta původní velká idea VŠECH informací VŠEM. A to měl zřejmě p. Čermák na mysli.
8. 11. 2007 v 19.58
Pokud se na opravu pračky zeptám opraváře (a sám o její opravě nic nevím), jak posoudím jeho odbornost? Těžko, ale jde to. Budu hodnotit, jak na mě působí. Anebo si rovnou nechám poradit od známých, zda nemají někoho s dobrými zkušenostmi.
Stejně jako na webu. Hodnotit stránky můžu podle toho, nakolik profesionálně na mě působí (příjemný design, existence sekce “o nás/o webu”, pravidelná aktualizace, …). A skoro vždy si nechávám radit - od vyhledávače.
Vyhledávače (nejlépe Google) totiž dnes umí posuzovat stránky podle kvality. Resp. cílem každého vyhledávače je dostat do popředí co nejkvalitnější zdroj. Najmě tomu slouží zpětné odkazy. Až na www.milamira.cz bude odkazovat 500 jiných stránek (kéž by), bude náš web na vrcholcích vyhledávání. Přitom to, že na nás budou jiné stránky odkazovat, bude znamenat, že jsme doporučováni.
Vlastně se tak tvému komentáři, docente, dostáváme k důležitému bodu, který ve článku nezazněl. **Není třeba bát se zahlcení webu zmetky, pokud máme nástroje, kterým oddělovat zrna od plev.** A my je máme: zejména **vyhledávače**. Ale třeba i služby jako je del.icio.us.
Původní idea vytvořit “kanál” určený k univerzálnímu předávání informací tedy funguje (tj. kanál není ucpán).
8. 11. 2007 v 22.03
A ja ještě jednou musím reagovat, protože tohle je přesně to, o čem píšu. Když se mi rozbije pračka, tak bych musel bejt totální technokrat a asociál, kdybych šel hledat návod na webu. Ne, normální člověk zavolá opraváře, protože web není vhodné médium pro opravu pračky. A musím se postavit na stranu Mírovo názoru o oddělování zrna a plev, existuje spousta odborných stránek, které bez obav navštívím pro požadovanou informaci. A věrohodnost zjistím jak? Právě podle pozice ve vyhledávači, jak říká Míra, a navíc si onu stránku prověřím. Protože výhoda internetu je právě v jeho provázanosti a tím, že spousta lidí publikuje svoje názory. Pokud z více NEZÁVISLÝCH zdrojů vidím, že webu mohu důvěřovat, není moc důvodů proč byh to neměl udělat. A i opravář praček může být faker:) A rozhodně mám míň možností, jak to zjistit, než při ověřování webu.
9. 11. 2007 v 8.28
V úvodu bych chtěla předeslat, že mám také velkou radost z tohoto Mírova a Mílova dílka. Oba pro mě představují příjemné společníky, v poslední době jsem je vídala bohužel jen zřídka, snad že tak usilovně makali na tomto webu:) Teď kdykoliv se mi zasteskne, stačí sáhnout po některém z jejich příspěvků, z kterých na mě celkem intenzivně dýchne jejich kouzlo a vtip. A abych nebyla úplně out - takže hoši, až se mi pokazí pračka, volám nejlépe Mírovi, a ten mi poradí, jak to najít na internetu, he?
9. 11. 2007 v 17.07
No vidíš Míro. Sice jsem tě pozlobil, ale jak se ti ta stránka pěkně rozjíždí, hihihihi. Já tušil, že mi ten opravář neprojde. Příklad to však byl ze života, jen místo pračky tam ve skutečnosti byly tepelné hodnoty zapalovacích svíček - ale radši to nechme. Spíš jsem chtěl vyjádřit názor, že mýtem je pohlížet na internet jako na MODLU jménem ==Bezedná studnice informací==, kam stačí sáhnout a hned vše víš. Bohužel kolem sebe vidím spousty lidí, kteří to tak berou. Živím se grafikou a typografií a vlasy se mi každou chvíli ježí hrůzou, když někdo třeba požaduje vytisknout pravopisnou chybu, protože to tak našel v jakémsi internetovém slovníku, nebo požadavek na kvalitní fotografii smete ze stolu se slovy: “…na internetu se přece něco najde.”
Už jsem stará pára. Na internetu oceňuji “zmenšení” světa, setkávání lidí i ten přístup k informacím. Ale přesto je to jen hromada dat ve které se musíš přehrabovat, stejně jako jsme se dřív museli přehrabovat v knihovnách.
Však sami říkáte právě to co mám na mysli. Musí se vybírat, přebírat a přesívat. Stejně tomu bylo dřív a bude tomu tak vždy. Akorát, že tu hromadu k přehazování mi dnes internet poskytne za pár minut.
P.S. To jsem ale škarohlíd, co?