Míla & Míra (milamira.cz) - dvojjediný blog

Předevčírem jsem se v hospodě zaslechl jednu zákulisní informaci ohledně velké české firmy, která prý zvedne hodnotu jejích akcií. Mám tomu věřit? Kdybych našel tutéž informaci na webu, mám jí pojmout za pravdivou?

Prvně hodnotím, nakolik je uvěřitelný obsah informace sám o sobě. Není to tak dlouho, co belgická televize RTBF odvysílala reportáž, která referovala o jednostranném odtržení Vlámska od Belgie. Být Belgičanem, sledoval bych dění na domácí politické scéně, a proto bych tomu neuvěřil. Našla se však spousta lidí, která zprávě uvěřila na základě toho, z jakého zdroje přišla (státní televize).

Tím se dostáváme k druhém kroku, zhodnocení zdroje určité informace, které je neméně důležité pro posouzení její věrohodnosti. Investiční radu, kterou jsem dostal v hospodě, beru na lehkou váhu, protože člověka, co mi jí sdělil, vůbec neznám.

Surfujíce v širém moři internetu se dostáváme denně na weby, které neznáme, a proto jsme nuceni udělat si o nich obrázek. Otázka zní: na základě čeho? Pro přehlednost jsem faktory, které popíšu, rozdělil do dvou rovin: první dojem a bližší zkoumání. S prvním dojmem si většinou vystačíme, pokud nám na věrohodnosti příliš nezáleží (dal včera gól za Budějovice Horejš nebo Radzinevičius?). Bližší zkoumání nastává v případě, když má pro nás určitá informace vyšší cenu.

PRVNÍ DOJEM

Aktuálnost

U většiny webů, včetně našeho, lze rozpoznat, jestli žijí nebo ne. Nevěřte webu, jenž je pokryt vrstvou prachu, která se na něm usazuje dva roky od poslední aktualizace. Naopak, je-li web často aktualizovaný, lze očekávat, že tvůrcům na jejich dítku záleží. Mrtvý web nemusí obsahovat rovnou informace mylné, s vysokou mírou pravděpodobnosti však budou zastaralé.

Vzhled

Existuje řada webů, vypadajících nehezky a přitom mají slušnou návštěvnost; to ovšem jen proto, že si návštěvníky přitáhly jinými (velmi dobrými) kvalitami (třeba Louč). Hezký web vypadá profesionálněji. Z vlastního pozorování mám pocit, že (už i v českém internetu) když si někdo nechá záležet na vzhledu, zaplatí i dobré kodéry a především se stará o obsah.

Přehlednost

Přehlednost není úplně totéž, co funkční rozvržení stránky (přehlednost je jeden z požadavků na dobře rozvrženou stránku). Přehlednost působí v prvních pár vteřinách – buď jste zmateni nebo ne. Pokud jsem zmaten, přistupuji k webu s instinktivní nedůvěrou.

BLIŽŠÍ ZKOUMÁNÍ

Existence stránky O nás/O webu

Existence takové stránky je pro mě nejdůležitější. Chci vědět, kdo za webem stojí a ještě lépe, jaký má web účel. Zároveň rád uvidím na této stránce nebo někde jinde uvedený kontakt. Máloco vám zvýší důvěru v určitý zdroj informací více než to, že tento zdroj můžete oslovit a zeptat se na věci, co vás zajímají (resp. které se vám nezdají). Osobně to sotvakdy dělám, ale samotný fakt, že tu tato možnost je, pro mě důvěryhodnost webu zvyšuje.

Širší kontext

Znáte-li širší kontext vzniku a chodu webu, lépe posoudíte věrohodnost informací v něm obsažených. Když se přes vyhledávač dostanu na netové stránky Respektu, automaticky mou důvěru v tento zdroj ovlivňuje, že znám poměrně dobře (a mám v oblibě) tištěný Respekt. Nebo když kupuji věci z internetového obchodu FotoŠkoda, nemám obav, že zboží nedojde – protože často (a bez problémů) nakupuji v jeho kamenné verzi v Praze ve Vodičkovce.

Do širšího kontextu patří znalost autora (jde-li třeba o blog) nebo autorů, nemyslím přitom osobní znalost. Ale zajímáte-li se třeba o webdesign, během roku budete vědět, kdo je u nás ale i ve světě v oboru špička. Jak? Z jiných blogů a stránek. Také vám pomůže, když víte, co dělá autor blogu v osobním životě (Je vysokošloský učitel? Ano? Kde učí?).

Vyhledávač

Vyhledávač je vhodný nástroj k zhodnocení zdroje informací, byť to může znít divně. Jednak můžete název webu zadat do Googlu a sledovat, na jakých dalších stránkách se vyskytuje. Před nedávnem jsem pro kamarádku koukal na notebooky v netových obchodech. Líbil se mi jeden z Alza.cz. Zadal jsem „alza“ do Googlu, hned na čtvrtém místě je článek negativně se vyjadřující k obchodu. To nemusí nic znamenat, proto jsem dál prověřoval tuto stopu („alza problémy“ a „alza.cz problémy“), a našlo se dost článků v podobném duchu, dost na to, abych v tomto obchodě nekupoval počítač za 20 000 Kč (zkusil jsem pro porovnání totéž s jinými obchody, na ty stížnosti skoro nebyly).

Také stojí za omrknutí, na jakém místě ve vyhledávači se váš zdroj vyskytuje. Zjednodušeně lze říci, že čím výše, tím kvalitnější je to zdroj informací. Neplatí to 100%, protože namísto kvality informací může být velmi kvalitní (dobře zaplacená) optimalizace pro vyhledávače. Na druhou stranu, když někdo zaplatí profesionální SEO, bude opomíjet kvalitní obsah? To by byl sám proti sobě. Pokud umíte vyhledávat (tj. víte, jaká klíčové slova použít, víte, co dělají uvozovky, znak „+“ atp.), sám vyhledávač zajistí, že se dostanete na kvalitní zdroj informací. Vyhledávače to prostě dnes umí hodně dobře (osobně používám Google a občas také české Jyxo).

Známá praktika je také vzetí určité věty z webu, její ohraničení uvozovkami a vložení do Googlu (hledání několika slov v přesném pořadí je poměrně hodně zúžené, proto funguje). Takhle se poměrně jednoduše ověřuje, jestli určitý web není jen snůškou kradených textů. Pokud ano, co na něm dělám?

Víc mě nenapadá, v podstatě jsem sepsal, jaké postupy jsem se v průběhu času naučil (a které se osvědčují). Není jednoduše pravda, že na internetu nevíte, čemu věřit. Předcházející řádky by vám měly s hodnocením zdrojů pomoci.