Míla & Míra (milamira.cz) - dvojjediný blog

Dnes byl na radnici blázinec. Třicet párů si usmyslelo, že chce být oddáno právě 8. 8. 2008. Větší blbost snad nikdo nevymyslel.

Že Číňani zahajují právě dnes olympiádu (kterou neměli pořádat), ještě celkem chápu. Od národa posedlého draky pod domy a dalšími pověrčivostmi se to dá čekat. Navíc se to datum dobře pamatuje – výborný marketingový tah.

Ale že ateističtí Češi budou pouhému datu v kalendáři přikládat tak velký význam, nad tím mi zůstává rozum stát. (Průměrný ateistický Čech je evidentně pověrčivý nekatolík, nikoli racionalista.) Že to těm lidem za to stojí. Měl jsem příležitost ten frmol zpovzdálí pozorovat a vím, že bych se takhle nikdy ženit nechtěl.

Svatby se musely odehrát skoro v poklusu, protože jedna šla v rychlém sledu za sebou, aby se všechny stihly. Oddávalo se od rána a bude ještě až do večera, devíti nebo desíti. V přepočtu to vychází jedna svatba tak na půl hodiny. Obřad se stihne, ale v případě gratulací od početného zástupu svatebčanů bych silně pochyboval. A chtěli byste se ženit či vdávat ráno, sotva oschne rosa, nebo večer, když už se stmívá?

Já bych si svůj svatební den chtěl opravdu užít. A ne se stresovat, že se obřad nestihne, že ti před námi ho nestíhají a tudíž my budeme mít málo času, že se ani pořádne nevyfotíme na radnici nebo před ní, protože se kolem pohrnou další svatebčané… Co si z takového dne budete pamatovat?

Datum, jistě. Úúúžasně okouzlující. Oddací list nejlépe zarámovat na zeď, aby to viděly všechny návštěvy a mohly uznale pokyvovat hlavou. A kromě toho? S velkou pravděpodobností, že se něco posralo nebo vše neproběhlo podle představ nebo prostě tak nějak v nepříjemném spěchu.

Důležitý životní krok, který si chce člověk prožít naplno, oslavit v klidu a s přáteli, degradovaný na úřední úkon a spěch.

Takže kdy je nejlepší se oženit či provdat? No přece v květnu. „Ateističtí“ Češi totiž stále věří pořekadlu našich babiček „Svatba v máji, do roka máry“…