Facebook? Děkuji, nechci
V polovině ledna mi e-mail zavalila lavina zpráv, že si mě někdo zařadil jako přítele na Facebook. K dnešnímu dni jich bylo přesně 21. Děkuji za nabídku, ale nestojím o ni. Facebook totiž považuji za zbytečnost. Proč?
Internet považuji za nesmírně užitečnou věc. Ale používám ho jen k základním věcem, nejsem žádný geek. Ke čtení zpráv, komentářů a recenzí, dále k získávání široké škály dalších informací a jejich prověřování ve vyhledávačích, občas také k nakupování nebo k poslechu Rádia Beat v práci. A kdo zná moji zálibu v listování encyklopediemi, tak si živě představí, jakým prokletím se mi stala listy papíru neomezená Wikipedie… Samozřejmě mailuju. A píšu tenhle blog. Tím pro mě ovšem seznam činností vykonávaných na internetu končí.
Facebook ho nerozšíří. Nemám potřebu se vystavovat na síti jinak než prostřednictvím tohoto blogu. Nepotřebuji komunikovat a bavit se se svými přáteli prostřednictvím sítě. Radši se s nimi sejdu osobně, než abych čučel do obrazovky počítače. Nepotřebuji další kanál, jímž by ke mně plynuly informace. Těch se mi každý den dostává až až.
Když jsem si o Facebooku zjišťoval informace (jenom „zvenčí“, abych se na něj musel přihlašovat), získal jsem z tohoto článku v Reflexu dojem, že Facebook je především bohapustá tlachárna. Způsob, jak zabít volný čas.
A to je další, nesmírně důležitý a přitom prostý důvod, proč o Facebook nestojím – nemám na to čas. V práci a mezi prací a domovem trávím každý den zhruba od 8 do 18 hodin. Pak venčím psa, vařím a večeřím, k tomu nějaké domácí práce. Volný čas tak pro mne začíná v osm večer a končí mezi jedenáctou a dvanáctou, kdy jdu zase venčit psa a spát. Takže mám volné jen tři hodiny denně a k tomu víkend – a to bych měl tuhle trošku ještě zabíjet na internetu?! Bohatě stačí tenhle blog, jen napsání článku včetně úprav, doplnění odkazů a korektur obvykle zabere dvě (nebo někdy i čtyři).
Další problém, který mě od rozsáhlejší internetové komunikace odrazuje, je fakt, že je psaná, tudíž pomalá a čas žeroucí. Proboha, vždyť já nepíšu ani SMS nebo e-maily, raději vše rychleji a pružněji vyřídím telefonním hovorem (je jasné, že ani ICQ nepoužívám). Navíc si potrpím na určitou úroveň komunikace, ovládat rodný jazyk považuji za základ vzdělání. Jenže čeština na internetu strašlivě dostává na prdel, protože čárky, diakritika i správné tvary slov prostě pro většinu lidí neznamenají více než jakási nezávazná doporučení. Bolí mě, když vidím, jak inteligentní lidé, se kterými si rád povídám a vážím si jich, neumějí napsat správně i/y… Takže toho rád zůstanu ušetřen.
V poslední době svět zachvátilo jakési „facebookové šílenství“, kdo není na Facebooku, jako by nebyl. Rapidní nárůst uživatelů se vydává za důkaz pozitiv Facebooku. Byl bych k tomu poněkud skeptický. Lidé rádi komunikují, každá nová forma komunikace je proto nadchne. Okouzlení Facebookem mi velice připomíná doby, kdy jsme si jako malí v 80. letech psali dopisy a na konci 90. let jako skorodospělí posílali e-maily ve stylu „Jak se máš? Já se mám dobře. Odepiš.“ Nebo jak jsme po obdržení prvního mobilu SMSkovali jako diví o kravinách, jen pro samotnou radost z vymačkávání písmenek s pomocí dvanácti kláves. Taky nás to přešlo.
Celý můj text neznamená, že Facebook zavrhuji a odsuzuji, nebo v něm vidím chorobný příznak moderní doby, kdy „deprivovaní členové rozkládající se moderní společnosti žijí obsahově prázdné životy na síti raději než své skutečné“ (jak už určitě někde řekl nějaký pošahaný levicový intelektuál). To vůbec ne. Když to někoho baví, ať si s tím hraje. Ale pro mě to prostě není.
Neděsí mě ani sofistikovaný marketing, který využívá množství údajů o potenciálních zákaznících právě na sociálních sítích. Na ten reklamní banner také musíte kliknout o své vůli. Ani ve Facebooku a dalších sociálních sítích nevidím další prolamování soukromí. Když je někdo takový idiot, že na web vystavuje své soukromé materiály a věří, že je to bezpečné nebo „jen pro přátele“, je to také jeho věc. Nikdo přece nikoho nenutí, aby to na web dával.
Dokonce to ani neznamená, že se na Facebook nikdy nepřipojím. Na Mírovo prohlášení – Stejně tam jednou budeš – ovšem namítám: možná jednou ano, ale to se bude muset Facebook stát stejně rozšířeným a standardním prostředkem ke komunikaci – nejen zábavní, ale i pracovní, jako je dnes třeba mobilní telefon. Užitek u něj bude muset převážit nad pouhou volnočasovou zábavou a bude se muset stát dominantním způsobem komunikace, kdy zůstat nepřipojený bude znamenat zřetelnou nevýhodu (jako dnes nemít mobil).
Takže ještě jednou: Kubíku, Míro, Kristýno, Lucie, Karle, Tomáši, Karle, Lenko, Báro, Petře, Míšo, Evaldasi, Pavle, Janičko, Petro, Kristýno, Pavle, Dito, Dano, Járo a Dušane – díky za zařazení mé osoby mezi vaše přátele na Facebooku. Jsem polichocen. Ale musím s díky odmítnout. Napište mi raději, až budete chtít zajít na pivo.
PS: Zajímavé články od Miloše Čermáka na téma Facebook:
Ano, řekl jsem své ženě na Facebooku
30. 01. 2009 v 17.49
Pro mě to je jednoduché: pomáhá mi udržet spojení s lidmi, se kterými se běžně vídat nemůžu, ačkoliv bych rád. Ať už jde o nahodilé známé např. z jednorázových akcí (které po čase, když už motivace vyprchá, zase smažu), o profesně nebo zájmově spřízněné duše, se kterými sice sem tam něco prohodím, ale scházet se pravidelně nebo osobně smysl nemá, nebo nejlépe o staré dobré známé, kteří jsou toho času prostě daleko.
Mám přehled o tom, co dělají, co si myslí, čím se zabývají, jak vypadají :), aniž bych s každým z nich jednotlivě musel mailovat, nebo jinak komunikovat přímo. Takhle jde o jakousi ad-hoc komunikaci: beru co mě zaujme. A omezený a zainteresovaný okruh “mých čtenářů” zase zpravidla zaujme to, co přidám já.
Navíc je poměrně zdařilé provázání mnoha kanálů dohromady: vlastní “stavy” a napsané příspěvky, odkazy z internetu, videa a fotky, ve kterých můžeš své kamarády označovat (a ve kterých můžeš být označen a bez velkého úsilí tak být informován–a naopak se dozvědět–že ten a ten člověk konečně nahrál fotky z té a té akce).
Pro lidi, kteří nemají potřebu (a z 99,7% procent ani šanci) psát cosi “světu” prostřednictvím sady samostatných blogů, je to skvělá příležitost pro *sdílení* v rámci jejich okruhu známých.
31. 01. 2009 v 0.17
Hehe, dnes v osm večer jsem si ten zázrak také pořídil. Ne, že bych se tomu hodlal nějak přehnaně věnovat, ale docela mě překvapilo, kolik z mých známých je in..
31. 01. 2009 v 15.48
No ja ze sveho okoli znam tri hlavni duvody proc. Jednak lide co cestuji do zahranici se setkavaji hlavne s FB. Potom zamilovani hledajici obrazky sveho protejsku. A nakonec jsou to ti kamaradi, kteri jedini vetsinou jsou odmitnuti podobnymi argumenty jako uvadis. Jeste obcas nekdo prida headhunting. Cili pokud si kamarady odmitl, cekej na zahranicni kontakty nebo nejakou lasku ;)
2. 02. 2009 v 22.52
Jen bych podotkl, že pro některé už je Facebook i kanálem pracovním a i to se začíná šířit, takže si myslím, že se tam stejně brzy podíváš. Nehledě na to, že pokud se nepletu, děláš u Budějovického starosty a i pro politiky se Facebook stává čím dál tím zajímavějším kanálem.
4. 02. 2009 v 14.02
My ti dáme starostu, Jeníku! Budějce jsou přece jihočeská metropole a proto mají primátora!
Ale jinak - Míla pro něj opravdu pracuje a tys mu dal zajímavý PR tip :)
4. 02. 2009 v 23.31
Ups, omlouvám se. To jsem si v té chvíli neuvědomil. To je tak, když člověk při práci pročítá blogy a pak píše komentáře, když se na ně nesoustředí ;)
5. 02. 2009 v 11.01
Primátor nebo starosta
České Budějovice nemají primátora proto, že jsou krajským městem, ale tzv. statutárním městem, čili městem, které se může svým statutem (jakousi městskou “ústavou”) rozčlenit na městské části nebo městské obvody v čele s vlastními starosty (a také vlastní radou a zastupitelstvem).
Statutární města jsou daná zákonem a je jich v současnosti 23 (!) + Praha (která je statutárním městem de facto, ale de iure městem hlavním, kterému je věnovaný samostatný zákon). Přehled najdete na Wikipedii.
Osobně se domnívám, že statutárních měst je přespříliš - když už je statutárním městem 45tisícový Most, tak za chvíli můžou chtít primátora i v Táboře (37 tis.). Výjimečnost postavení statutárního města se tím množstvím značně devalvuje.
Navíc statut skutečně mají a své území člení na městské části jen minimum statutárních měst - čtyři největší (Praha, Brno, Ostrava, Plzeň), z měst kolem 100 tisíc obyvatel pak už jen Ústí, Pardubice, Liberec (kde má ovšem vlastní místní samosprávu jen část Vratislavice) a Opava (cca 60 tis. obyv.). Členění na městské části má podle mne smysl jen u měst kolem 100 tis. obyv. a výše, jinak je to jen zbytečná byrokracie. Například pardubický primátor Deml (Pardubice mají něco přes 80 tis.) si na městské části stále stěžuje - městský rozpočet to stojí 60 milionů ročně (protože každá městská část má pochopitelně svůj vlastní úřad a úředníky) a spravovat rozčleněné a přitom relativně malé město je obtížné, protože každý chce být svým pánem. Na něčem se domluvit je pak velmi těžké.
V Českých Budějovicích městské části nemáme, pouze Zelení šli v roce 2006 do voleb s návrhem udělat samosprávnou městskou část ze sídliště Máj. (Pro neznalé budějovických poměrů a pojmu “sídliště Máj” osvětlující článek zde.)
5. 02. 2009 v 11.25
Politický marketing na Facebooku
Využít Facebook pro politickou komunikaci a PR pro mne novým tipem není, už na podzim vyšel na toto téma sloupek Miloše Čermáka v Reflexu, který v rozšířené/nezkrácené podobě najdete na Extra.
Jen si myslím, že na úrovni komunální politiky (tedy pro mou práci) je to zatím jen velmi málo využitelné. Pokud je na Facebooku 200 tisíc Čechů, kolik z nich může být z ČB? 2000 podle přímé úměry? A kolik z nich se zajímá o politiku? 1000? A kolik z nich se chce na politikou zabývat na Facebooku, kam jdou hlavně za zábavou? 500? A kolik z nich se skutečně přihlásí jako přátelé?
Prostě se tím z mého pohledu dá zatím oslovit jen dost malá část potenciálních voličů vzhledem k nutně navyložené námaze. Navíc se domnívám, že na rozdíl od blogů a komentářů do novin, které za politiky napíše někdo jiný, vyžaduje Facebook větší osobní angažmá dotyčného. A kdybyste viděli program primátora, tak na to čas fakt nemá.
Na centrální úrovni, vzhledem k tomu, že na internetu neexistuje regionalita, si už ovšem dovedu představit využitelnost větší. I když asi až za nějaký čas, až se přihlásí více lidí. Založí si na popud amerických marketingových specialistů profil na Facebooku před volbami v roce 2010 Paroubek?
5. 02. 2009 v 11.30
Zásadní nevýhodu Facebooku odhalily už i Hana a Hana…
5. 02. 2009 v 23.11
S tím Paroubkem by to bylo zajímavé. Zatímco má k dnešku dle výzkumů důvěru 37 % naší společnosti, dle mého, jistě nijak přesného, odhadu, možná spíš pocitu, jsou na Facebooku socani-antisocani přítomni v poměru 1:5. Mohlo by mu to pak uškodit?
S významem regionální dimenze máš pravdu. Ale stejně mám pocit, že by to stálo za pokus. Protože spousta obyvatelů menších měst - ti, kteří se nezajímají o politiku; ti, kteří se o ni zajímají okrajově; ti, kteří se o ni zajímají - se o svém primátorovi může dozvědět nebo si vůbec jeho existenci oživit. Protože aspoň já mám pocit, že kdo nečtě regionální noviny (přílohy), moc o lokální politice neví. Jestli vůbec něco. A nemusí to být nutně nezájmem. Žádnou díru do světa by taková FB kampaň neudělala, ale svůj význam by měla - v “brandingu”, v zapsání do povědomí.
9. 02. 2009 v 0.36
Já bych moc nesouhlasil s tou osobní účastí. Facebook fanoškovskou stránku může politikovi stejně tak dobře spravovat nějaký “tiskový mluvčí” či člověk k tomu určený, stejně jako blog. Pochybuju, že se Obama o své aktualizace na FB a svých stránkách staral sám.
Jinak Čermákův článek znám. Je sice fakt, že v regionální politice by to zatím zas tak velkou díru neudělalo, ale počet českých uživatelů narůstá opravdu exponenciálně, a kdo s politikou na FB začne, bude mít značnou výhodu podle mě.
Paroubka si na FB moc představit nedokážu, stejně jako nevěřím, že by nějak významně FB zasáhl do voleb 2010 ;)
18. 02. 2009 v 10.43
Mě osobně se Facebook docela líbí. Jednak je to nástroj pro komunikaci s lidmi, které nemůžete momentálně osobně navštívit a jednak je to i dobrá možnost budování sítě kontaktů a prezentaci vlastních aktivit. Myslím si, že pro politiky by měl být Facebook nutností. Každý významnější politik má za sebou tým lidí, kteří by mu mohli pomoci zpracovávat odpovědi na dotazy, apod. Pokud by tohle někdo z našich politických “tlučhubů” dokázal vzít za správný konec a patřičně využít, přineslo by mu to významnou podporu nikoli bezvýznamné části veřejnosti.
8. 07. 2010 v 21.38
Milan Brabec joined Facebook!
Muhehe!