Co je to štěstí?
Rád bych Vás upozornil na zajímavý článek Miloše Čermáka pojednávající o tom, proč byli lidé za komunismu šťastní. Proč? Protože naše psychika má sebeobranný systém, který nám i v největší mizérii dává naději a pocity radosti. Zajímavé…
Dotyčný článek najdete zde.
Protože se v článku zaobírá úvahou, proč byli Češi za komunismus relativně šťastní, a mě také občas opravdu vrtá hlavou, proč tolik lidí volí komunisty a zda se opravdu tolika lidem, kteří komunismus zažili na vlastní kůži, stýská po té strašlivé mizérii, rád bych k myšlenkám obsaženým v článku připojil svou skromnou domněnku vyplynuvší z mých úvah na toto téma.
Lidem, kteří si komunismus zažili, se podle mne totiž ani tak nestýská po režimu, jako spíše po svém mládí – jen jim to splývá dohromady, protože to mládí prožili v totalitě.
I já občas zažívám nostalgii po „mládí“, jak se blíží třicítka. A když něco takového prožívá mlaďoch, jako jsem já, co teprve padesátníci nebo šedesátníci… Fyzička už není co bývala, narostly jim pupky, přibývají zdravotní problémy, a přitom vzpomínají, jak bezstarostně chlastali a proháněli holky a říkají: „Tehdy to nebylo tak špatné, vždyť jsme si to docela užívali…“
Ano, užívali – v rámci možností určitě dobře. Vzpomíná se snadno. Že si to mohl užívat mnohem více, protože mohl mít mnohem větší možnosti než dodělat střední, ve dvaceti se oženit a za pár let se možná dočkat panelákového bytu a pak už jen celý život šetřit a šetřit na nedostižné a příšerně drahé spotřební zboží – o tom už se člověk musí sakra racionálně přesvědčovat a takové hypotetické myšlenky nutně prohrávají střet s nostalgickými, ale reálnými vzpomínkami.
Člověk má tendenci zapomínat na to špatné, co ho v životě potkalo, upozaďovat to ve své mysli, a utěšovat se tím dobrým. I to je sebeobranný mechanismus naší psychiky.
Takže bych ve velké části povzdechů, jak za komunistů bylo docela dobře, viděl nikoli nostalgii po komunismu, ale spíše nostalgii po mládí.
Si myslim já…
30. 11. 2007 v 12.32
Jak říkáme - zážitek nemusí být dobrý, hlavně když je intenzivní!
30. 11. 2007 v 13.17
Teď jsem narazil na jeden majstrštyk Egona Bondyho, jak známo levičáka na kost, kterej byl za komančů v disentu, ale podle jeho mínění to šlo po revoluci ještě víc do kopru (stýskal si po mládí?). Úryvek z básně “Hovno vláda hovno demokracie hovno svoboda”:
Hovno vláda hovno demokracie a hovno svoboda
hovno skvělá hospodářská prosperita národa
hovno mír a hovno práce
hovno sranda bez legrace
hovno krása hovno umění
hovno peníze bez reformy či s ní
hovno láska hovno rodina
hovno domovy jimž kouká hypotéka z komína
hovno na ulici
hovno v tramvaji
hovno na nebi
i v pekle skryté potají
hovno v hlavě
v srdci
v kalhotách
hovno na košili
na přirození
i na botách
(jako člověk se silným vztahem k slovu “sračky” musím ocenit bravurní veršotepectví - ta gradace v posledních verších! - s použitím příbuzného termínu)
30. 01. 2009 v 18.58
Stýskat si po komunismu? To snad mohou ti, kterým selhává paměť. Mně bude za chvilku 57, pracuji v dost prodělečné (totiž školní) sféře, takže si nemůžu dovolit dovolenou v Austrálii nebo v Jižní Africe (ani auto), ale neměnila bych. Copak všichni zapomněli na kádrové dotazníky? Na výjezdní doložky(Schválně se zeptejte dnešních dvacetiletých, spíš i pětadvacetiletých, co jim ten pojem říká. Zkusila jsem to. Vůbec nic.)? Na uhelné prázdniny? Na sbírky “na Kubu” atd.? Na povinně projevovanou lásku k SSSR? Na povinné mávání při příjezdu Brežněva, Honneckera a spol.?
Příklad za všechny: v osmdesátých letech jsem pracovala na generálním ředitelství jednoho průmyslového odvětví v nevděčné funkci bezpečnostní referentky (pro muže mizerné ohodnocení, pro ženu nezajímavá práce) a díky tomu jako jedna z mála pracovníků, kteří nebyli ve straně. Bylo ovšem povinné objednat si “stranický” tisk. Odmítla jsem objednat Právo (tehdy Rudé), a zažádala o Mladou frontu (bez Dnes). Dodnes si pamatuji, že se má objednávka řešila - a nakonec byla odsouhlasena kladně s tím, že “MF je tisk SSM - neboli Socialistického svazu mládeže”. A na druhou stranu odborník na výchovu mládeže byl z onoho GŘ odejit, protože nebyl ve straně.
Zvláštní: po Listopadu jeden z obchodních ředitelů této organizace projevil “výjimečný” obchodní talent (nebylo v tom nic, než kontakty), začal prodávat určité komodity pod cenou - a založil minimálně jeden velkoobchod - nebo obchodní dům, na to bych nepřísahala.
Komunismus? Nikdy!