Míla & Míra (milamira.cz) - dvojjediný blog

Média získala PŘÍBĚH. Bezdomovec našel v kontejneru novorozence, zachránil ho, dostalo se mu odměny – ubytování a práce. Příběh se šťastným koncem? Nikoli. Raději skočil z okna.

Příběh aktuálně nejznámějšího českého miminka Vendelína Čtvrtka skončí dobře. Uzdravil se, propustili ho z nemocnice, už na jaře pravděpodobně bude v adoptivní rodině. Příběh jeho zachránce Miroslav Szamszelyho ovšem tak šťastný konec nemá. Tedy z našeho většinového pohledu.

Za záchranu novorozence mu pražský magistrát nabídl práci a ubytování. Televize Nova mu zase zaplatila teplé obědy na celý rok a 3. ledna v Televizních novinách na něj pěla hrdinské ódy a zdůrazňovala, jak vše dobře dopadlo. Samozřejmě byla u toho, když šťastný konec nastával. Jenže hned tu samou noc hrdina vyskočil z okna a nakonec skončil v Bohnicích.

Upřímně řečeno, moc mě to nepřekvapilo. Už když jsem viděl ony zprávy na Nově, kde Miroslav Szamszely říká, že se mu splnil sen, že může pracovat, zpozorněl jsem. Určitě nevydrží, řekl jsem si (že to bude tak krátce, jsem ovšem netušil). Jeho vyjádření totiž až příliš zapadala do PŘÍBĚHU o dvanáctiletém životě na ulici se šťastným koncem. Odpověď až příliš vyhovovala tomu, co chtělo být slyšeno.

(Podobně jako jsem kdysi viděl dokument o gamblerech, kteří přímo před automatem říkali, jak moc by chtěli pracovat, kdyby měli příležitost. Jasně, že neřeknou, že by radši dostali 10 000 na ruku, aby to hned mohli naházet do kouzelné mašinky.)

Tihle lidé prostě nestojí o to, čemu my říkáme normální život. Nestojí o stálé bydliště, pravidelné chození do práce a takové ty běžné věci, co k tomu patří. Oni si život na ulici zvolili a chtějí u něj zůstat. Nic nemusejí, peněz, aby neumřeli hlady, si vyžebrají dost (nebo si jdou přivydělat – jen přivydělat, i když by stálá práce byla, na delší dobu se prostě neuváží), a když snesou nepohodlí, které ulice obnáší (špína, v zimě mráz), žijí si vlastně dobře. Podle svého.

Jistě se mezi nimi najde pár nebožáků, kteří skutečně nemají jinou možnost než žít na ulici. Ale do nepříjemností se člověk většinou dostane sám svým přičiněním a o své vůli – rychlé půjčky, nadměrná záliba v alkoholu nebo drogách, volba nevhodného partnera – na tom všem nemají podíl jen vnější temné síly. Nebožáků zruinovaných podvodníky nebo psychicky narušených, kteří tomuto světu nerozumí, je skutečně menšina.

Navíc každý člověk by měl být hnán touhou odrazit se ode dna a vyhrabat se opět nahoru. S pomocí hýčkavého sociálního systému, rodiny a přátel se to musí podařit, i když to může být náročné. Nebožáků, kteří nemají rodinu ani přátele a kterým nepomůže ani stát, je opět menšina. Pokud se někdo ode dna odrazit nechce, je to opět jeho volba.

Proto si myslím, že takovým lidem nemá cenu pomáhat ve smyslu jejich opětovného „začlenění do společnosti“. Ulehčit jim život, to ano – když někdo cítí tu potřebu, že by jim pomáhat měl. Doufám proto, že Miroslav Szamszely alespoň využije ty teplé obědy, co mu Nova předplatila (bez ironie). A že mu dá pokoj, poněvadž mu pozornost médií evidentně nesvědčí (jak potvrzuje sama Nova obrazem a Čenda Třeček z iDNES ve svých článcích).

V což se doufat nedá, protože dramatický útěk je, bohužel, ideálním pokračováním PŘÍBĚHU…

PS: Neoznačoval bych člověka, který novorozence prostě náhodou našel, za hrdinu, jako například TV Nova. Neriskoval pro něj svůj život, prostě ho našel a udělal, co se musí považovat za samozřejmost – pomohl. Zato o kolemjdoucích, na které se po nálezu dítěte obrátil se žádostí o pomoc, ale oni raději utekli, než by pomohli nemohoucímu dítěti, klidně prohlašuji, že jsou to kurvy.