Míla & Míra (milamira.cz) - dvojjediný blog

Jiří Paroubek je nebezpečný pro tuto zemi. Protože stavět na stejnou úroveň 30 Kč za lékaře a afghánskou vojenskou misi svědčí o jediném: ten člověk je schopen pro moc udělat cokoli a za jakoukoliv cenu. I kdyby tou cenou měla být nyní mezinárodní pověst České republiky a naše spojenecké závazky vůči NATO.

Je opravdu nechutné, co strana jednoho muže opět předvedla. Dokazuje, že ztratila poslední zbytky soudnosti a že je její führer zcela zaslepen svou mocichtivostí. Ano, politika je kšeft, handlování, kompromisy něco za něco. Ale obchodovat se musí s něčím srovnatelným, nelze směšovat vnitřní a zahraniční politiku. Na domácím kolbišti ať se ti naši politici klidně zeštěkají a servou jako psi i kvůli kravinám. Ale v zahraniční politice musí panovat alespoň základní shoda nebo alespoň vůle se dohodnout, nesmí se tam tahat vnitřní záležitosti, protože s tím vůbec nesouvisí.

Nelze směšovat něco tak ubohého jako je třicetikorunový poplatek, se vztahy k našim spojencům, nelze kvůli politickým ziskům na domácí půdě ohrožovat mezinárodní bezpečnost a svobodnou existenci naší země! Tu nám zajistí jedině spojenci, k nimž se ovšem také jako spojenci musíme chovat! Paroubkův přístup je tak zvrácený, že to nedoážu ani slovy popsat. Až je mi z toho špatně a přiznávám, že i do breku, tím bezmocným vztekem, který cítím.

Jsem však dalek toho označovat Paroubka za „sprostého vraha našich vojáků“, jako to učinil Ivan Langer. Jednak je to nechutné vyjádření, jednak to není pravda, protože stažení našich vojáků nebude znamenat jejich ohrožení, nýbrž opak. Ale je takřka jisté, že bude mít Jiří Paroubek na svědomí životy – když ne českých vojáků, tak britských, amerických či holandských ano. Zkušené české vojáky bude nutné nahradit spojeneckými vojáky, kteří, než se sžijí prostředím a získají zkušenosti, budou dělat chyby. A budou zbytečně umírat tam, kde by již zkušení čeští vojáci obstáli.

A proč je pro ČR vůbec důležitý Afghánistán?

Proč by naši vojáci měli umírat v daleké zemi za zájmy amerických imperialistů? Vždyť stažení je jedině správné, ušetří české životy! Smysluplnost samotné činnosti našich vojáků v zemi, kterou pravděpodobně nelze zcela ovládnout a reformovat, je možné zpochybňovat. Jenže mnohem důležitější než jejich činnost je to, co svou přítomností v Afghánistánu dávají najevo našim spojencům: stojíme při vás. A hlavně: stojíme za to, abyste vy stáli při nás, až to budeme potřebovat.

Afghánské angažmá potřebujeme i sama naše armáda. Díky bojovým misím získávají vojáci potřebné zkušenosti, které jsou u vojáka tím nejcennějším. Veteráni pak pomáhají proměňovat armádu z postbolševického zupáckého spolku na moderní instituci, ke které může každý cítit hrdost a nikoli pohrdání jako dříve. Já osobně, jako člověk nevojenského ducha, považuji průzkumníky ze 601. skupiny speciálních sil v Afghánistánu za opravdové hrdiny.

Ano, za domácí i zahraničně-politický přínos české účasti v Afghánistánu platí smrtí, naši vojáci tam umírají. Jenže vojenská služba je dobrovolná, účast na zahraničních misích nebo přinejmenším příslušnost k elitním jednotkám nasazovaným do boje též. Morální problém tudíž v nasazování našich vojáků do bojových akcí nevidím žádný.

Jsem neodvratně přesvědčen, že spojence i kvalitní armádu, budeme v dohledné době potřebovat. Čím dál troufalejší pokusy Ruska rozšířit svůj vliv a ovládnout své bývalé kolonie na sebe nenechají čekat.

Paroubek se „zasloužil“ o stát

Přístup k vojenské misi v Afghánistánu ukazuje, co je Paroubek za nechutného člověka. Samotné odmítání afghánské mise je jen střípkem v postupně skládající se mozaice, která ukazuje, že ten člověk je schopen kvůli svému egu připravit naši zemi o spojence, svou domácí populisticko-rozhazovačnou politikou ji zruinovat a politikou východních azimutů ji zavést zpět do područí Ruska.

Nedávno jsem zde prohlašoval, že příští vládě pravice musí předcházet dlouhá vláda ČSSD, aby všem bylo jasné, že tudy cesta nevede a pravice dostala řádně silný mandát k provedení nutných reforem a pevnějšímu ukotvení naší země v mezinárodním prostoru. Myslím si to stále, jinou cestu nevidím a jiná nás téměř určitě nečeká. Děsí mne však vědomí, že během této vlády, po které lid tak moc touží, způsobí Paroubkova ČSSD nenapravitelné škody a zavede nás na cestu, z níž nebude úniku.

Možná se pak naplní temně ironické proroctví Františka Šulce, že se Jiří Paroubek zasloužil o stát.