Ústavně-politický bordel
Aneb jak Ústavní soud zbytečně přispěl k dalšímu prohloubení dlouhodobého politického marasmu.
Tahle republika nemá od roku 1996 stabilní skutečně většinovou vládu. Třináct let ze své dvacetileté existence. Ve sněmovně nefunguje spolehlivá většina (pominu-li děsivou Paroubkovu socialisticko-komunistickou stojedenáctku v minulém volebním období). Poměrný volební systém, který má spravedlivě reprezentovat co nejširší spektrum politických názorů společnosti, ve skutečnosti dává moc do rukou pouhým několika jednotlivcům – poslancům, kteří se utrhnou svým stranám a stanou se neřízenými střelami. Neboli „konstruktivními poslanci“ či přeběhlíky. Jak se to hodí…
To jen pro začátek, aby bylo jasné, že současné politické problémy nejsou jen přechodné, ale naopak pokračováním dlouhodobého sestupu do pekel. Ústavní soud svým rozhodnutím o zrušení předčasných voleb tento sestup jen urychlil.
Za poslední tři roky máme už třetí vládu (ta poslední navíc byla sestavena pouze jako dočasná s omezeným mandátem). Sněmovna je paralyzovaná, rozložení sil pro běžného občana zcela nepřehledné. Selský rozum napovídá, že nejrozumnější je vyčistit stůl, znovu rozdat karty a začít novou hru.
Cesta jednorázového přílepku k ústavě v podobě zákona o rozpuštění sněmovny sice nebyla nejčistší – ale zákon podpořilo 172 ze 200 poslanců (mimořádná shoda po letech malicherných půtek). O legalitě zákona tak lze samozřejmě pochybovat, ale o jeho legitimitě díky této drtivé většině nikoli. Rychlé řešení je na místě zvláště v době totálního rozkladu veřejných financí.
Konečně se začalo zdát, že se aspoň něco bude dít, že se někam pohneme z politického přešlapování na místě, které jsme zažívali v posledních letech. Že se alespoň na něčem vrcholní politici shodli.
Do rozjetého druhého kola přerušeného zápasu o to, zda se naše republika vydá cestou ke státnímu bankrotu a do náruče Ruska nebo se alespoň podaří udržet jakýsi status quo, přišla absurdní ústavní stížnost jedné z neřízených poslaneckých střel – Miloše Melčáka. Že prý má nárok na nezkrácený mandát. A Ústavní soud zrušil volby.
Už při prvním šokujícím rozhodnutí soudu o pozastavení vyhlášení voleb jsem měl pocit, že motivací ústavních soudců je snaha dát všem na vědomí: My jsme tu také, chceme si přihrát polívčičku. Ukázat svoji moc. Dohráli to až do konce a volby (resp. onen jednorázový ústavní zákon) opravdu zrušili.
Důsledky budou jednoznačně neblahé. Politická nestabilita, ono nikam nevedoucí neplodné přešlapování na místě, bude pokračovat. Silné vlády, ať by byla jakákoliv, se zase nedočkáme. Ani po těch třinácti letech. Chaos rules…
Nesouhlasím s rozhodnutím soudců, nesouhlasím právními puristy, že ústava je neměnný zákon, který nelze „ohýbat“ a měnit podle potřeby. Jsem naopak přesvědčen, že se má vyvíjet, jako vše v dějinách lidstva.
Soudci navíc nejenže svým rozhodnutím (na něž jim ovšem neupírám nárok, jen si myslím, že je nešťastné) zbytečně prodloužili současný marasmus, ale z dlouhodobého hlediska přispěli k další destabilizaci a dokonce k ohrožení vlastního postavení.
Však už se Paroubek s Klausem ozvali, že je třeba pravomoci Ústavního soudu nově vymezit. To jsou fakt ti praví. Tomu prvnímu jde bez skrupulí jen a jen o moc, a tak se ještě nedávno na Ústavní soud obracel s každou prkotinou jak ke Svaté Trojici a de facto z něj činil třetí komoru parlamentu (to mu soud přišel vhod, když mu teď vhod není, chce ho naopak seknout přes prsty). Ten druhý s ním dlouhodobě válčí hlavně z egoistických důvodů. A Topolánek se snahou dospět k volbám bude tlačen do toho, aby společně Ústavní soud přechytračili a obešli.
A když se jim to povede jednou, proč by to nešlo i příště, že?
Současné puristické držení se slepě práva bez ohledu na situaci tak do budoucna přispěje k dalšímu rozkladu ústavně-právního rámce, kde právní purismus bude už zcela jalový, protože v nastalých zmatcích se už nebude o co opírat, protože už nic nebude platit trvale, všechno půjde obejít.
To neskončí polepšením se politiků, kteří do ústavy zapracují novou lepší a trvalou možnost předčasného rozpuštění sněmovny (obdobu zrušeného jednorázového zákona). Bojím se, že to skončí opravdu výrazným omezením pravomocí Ústavního soudu a narušením životně důležitého systému checks and balances.
A celý ten politický bordel se bude dále zvětšovat… Veřejné dluhy budou bobtnat, stát možná skutečně zbankrotuje, mezinárodní postavení republiky podlamované Paroubkem bude dále slábnout, energetická nezávislost země nebude dále řešena, nedůvěra spojenců a západních partnetů poroste a Rusové číhající za bukem na snadnou kořist se budou jen a jen smát…
PS: Jestlipak by se ústavní soudci oním jednorázovým ústavním zákonem o předčasných volbách zabývali, kdyby neobdrželi stížnost? Nenechali by ho projít bez povšimnutí? (Po jeho schválení na jaře opravdu nijak nejančili…)
PS2: Kritika, že rozhodnutí Ústavního soudu je „politické“ a že mu jako takové nepřísluší, je zcela planá. Jiná než politická rozhodnutí nemůže soud posuzující správnost zákonů, které jsou vyjádřením politiky, dělat nemůže.
PS3: Výstižný komentář Bohumila Doležala na toto téma z 3. září Válka o veřejný zájem a glosa k rozhodnutí soudu z 10. září.
PS4 (17.9.): Valná část tohoto komentáře a především temných proroctví v něm obsažených pozbyla své platnosti kvůli názorového obratu ČSSD ohledně předčasných voleb. Bordel to tedy opravdu je. A pořádný. A hlavní viník toho všeho zmatku je jasný. Sexy mozek.
19. 09. 2009 v 21.08
Hvížďalovův opačný pohled na otázku zásahu ústavního soudu: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/karel-hvizdala.php?itemid=7569
V podstatě tvůj centrální argument, na němž stavíš svůj postoj PROTI zásahu, je, že ústava se má vyvíjet. Ale to evidentně není ten případ - nějaká jednorázová oblezička není žádný vývoj. Jo to kdyby se změnil volební systém, snížil počet poslanců na 199 a zavedlo konstruktivní veto nedůvěry, to by bylo.
Můj názor se tak ustálil blíž na opačné straně než tvůj (pro). Krom otázky ústavnosti zákona i proto, že se mi jeví, že současná vláda se snaží řešit stav státních financí a zřejmě bude mít i pro leccos podporu v parlamentu. Nakonec nové volby tu zavání dalším patem a o možnostech, ale i ochotě a schopnosti (!,!) ODS provádět skutečně pravicové reformy už se mi ani nezdá.
19. 09. 2009 v 21.13
Teď jsem si přečetl PS2 - tím vlastně říkáš, že ústavní soud si zalouží kritiku za to, že dělá vlastní práci (posuzuje zásahy do ústavy, které mají formu zákonů, a ty jsou vyjádřením politiky). Tj. já si nemyslím, že by nemohl být Ústavní soud kritizován za účelové vměšování do politiky, ale to nemůže být formulováno takto - takto z toho plyne, že jediné řešení je ho zrušit.
19. 09. 2009 v 21.15
(Btw všímám si, jak už se prakticky žádný článek o zdejší politice neobejde bez ztučňování, a to v každém odstavci - chápu to jako přímý následek stavu tvých nervů.)
21. 09. 2009 v 12.43
Míra vystihl řadu argumentů, které mě řadí na stejnou stranu jako jeho, další jsou ve Hvížďalově článku.
Přidal bych důraz na zodpovědnost k mandátu, který byl poslancům svěřen. Byli zvoleni na určitou dobu za určitých podmínek a to není možné obejít dohodou, že už se nám to prostě hodí jinak, to je pohrdání vůlí voličů.
Doufám, že mandát-odpovědnost donutí všechny se dohodnout, např. odhlasovat rozpočet, a ne zase hledat cesty jak se z té odpovědnosti nějak ulejt.
Volby na jaře se mi líbí a toužil jsem po nich už od prvního výroku soudu.