Míla & Míra (milamira.cz) - dvojjediný blog

Protestní akce proti americké radarové základně v Česku, minulý týden v ČB: nechcalo, jak jsem si přál, ale ani to nebylo potřeba. Zhruba pět lidí s balónky a letáčky se na našem rozlehlém náměstí úplně ztrácelo. A já jsem si náhle uvědomil, jak jsem rád, že jich je tak málo. Protože tihle dobráci jsou přesně ti užiteční idioti, které měl tak v oblibě Lenin.

Českobudějovické shromáždění

Ze shromáždění, které se ztrácelo v podloubí u České spořitelny a které jsem objevil jen díky reportérce Českého rozhlasu, jíž znám a dokázal jsem ji tudíž identifikovat na dálku, vyčnívali tři lidé. Celkem fešná mlaďounká aktivistka, které by ale neškodilo trochu se učesat a nosit méně výrazné barvy, paní středního věku a evidentně intelektuálně založený přihrblý mladík s řídkým plnovousem a planoucíma očima. Pak tam byli asi dva nebo tři další lidé, několik dětí a pes. A pak ta reportérka ČRo, takže tuhle nicotnou sešlost díkybohu, kromě veřejnoprávních, média ignorovala. K dispozici byla petice proti radaru, balónky popsané fixem, brožurky „Mezinárodní den NENÁSILÍ“ a „Proč je radar v Česku nebezpečný“.

Prohodil jsem pár slov s neučesanou aktivistkou, odmítl podpis na petici, nafasoval brožurky a chvíli pozoroval cvrkot. Lidé podepisovali (odhaduji, že jestli tam aktivisté vydrželi hodinu, několik desítek podpisů mohli získat), ale s novinářkou se bavit nechtěli. (Klasická česká připosranost – názor máme na všechno možné, ale nehodláme si za ním stát, natož ho obhajovat. To nás ti komunisté za 40 let své péče pěkně vychovali…) Pak jsem šel zpátky do práce. Zprávu přímo od aktivistů naleznete zde.

Užiteční idiotia a oslizlí relativisté v jednom

Byl jsem trochu zklamán, protože jsem čekal, že reprezentace obskurního spolku Ne základnám, podporovaného bolševiky, levicovými intelektuály a těmi nejotřesnějšími a nejnedůvěryhod­nějšími organizacemi v ČR, bude působivější. Hlavně jsem očekával, že přijede i sám vrchní humanista Jan „Fuck Kapitalisme“ Tamáš. Abyste pochopili, co mě na těchto lidech odpuzuje a děsí zároveň, přečtěte si rozhovor s ním v Reflexu.

Je potřeba být aktivní, změny musejí přijít zezdola, jsme ovládáni konzumem, zlá Amerika, peníze jsou přežitek, když se všichni omezíme ve svých svobodách (tzn. i ve svobodě utrácet své vydělané peníze), přijde RÁJ. Nereálné ideály v líbivém balení. To už jsme slyšeli mockrát. Třeba od komunistů. Humanisté ale komunisté nejsou, i když se s nimi kamarádí. Jenže kdyby se dostali k moci, zjistili by totéž, co komunisté: lid je příliš málo iniciativní, ušlechtilé myšlenky zabírají jen na malou část, ostatní se ideálům dobrovolně podřídit nechtějí. A tak to bude muset jít nedobrovolně, pomocí nařízení, rozkazů (a nenásili?). Vždyť je to přece pro blaho lidu, ne? Brrr.

Ještěže máme tu naší prohnilou demokracii. Ani za nic bych neměnil. Humanisté ať si vezmou své čičinky a jedou budovat lepší svět někam do Gobi, kde nenadělají škodu. Nám ať dají pokoj, pošuci.

A proč jsou užitečnými idioty? Protože největší radost z nich musí mít Putin, Hamás, Hizballáh, Talibán, Ahmadíneřád a jim podobní (a že jich na tomhle světě je…). Dělají pro ně v té nejlepší víře zadarmo, co by sami možná nezvládli ani za peníze.

Připomínají mi západní intelektuály, kteří ve 30. letech jezdili do SSSR a v době tamních největších hladomorů demonstrativně vyhazovali před hranicemi jídlo (protože v zemi blahobytu ho přece není potřeba) a vraceli se rozzáření ze setkání s nejgeniálnějším hospodářem všech dob (a po 2. světové válce i nejgeniálnějším vojevůdcem). Aby si totéž další generace zopakovala s Mao Ce-tungem, sluncem všech národů. A aby další generace v 80. letech brojila proti americkým Pershingům v Německu a k raketám namířeným na ně těsně za železnou oponou mlčeli.

A aby jejich dnešní následovníci se stejnými klapkami na očích mleli ty úplně stejné relativistické sračky ve stylu „ti zlí jsou vlastně hodní, jenom my je zbytečně dráždíme, takže ti zlí jsme vlastně my“.

Oslizlý relativismus je jim jako všem levičákům vlastní. A ani s tím „nenásilí“ to nebude tak horké, jak jsem dnes zjistil. Jasně, vykulený izraelský záklaďák (nebo záklaďačka) kroutící si své tři roky základní vojenské služby je sionisticko-imperialistickým vrahem jen proto, že nosí uniformu a M4A1, zatímco fanatik v galabíje naládované výbušninami nebo odpalující rakety na civilisty je spravedlivým bojovníkem za svobodu. Je mi z vás na blití (a té neučesané slečny, co mi nabízela letáčky, mi je líto, že se drží takového spolku).

A poslední rozhořčený výkřik: o nulové rozlišovací schopnosti těchto naivků svědčí i leták, jímž zvali na mírové shromáždění konané 15. března. „ČR: 1938! 1968! 2008?“ stálo v jeho záhlaví. ????

Přirovnávat situaci v letech 1938 a 1968 se současností může opravdu jen, dámy prominou, neskonalý idiot. Rozepisovat se o tom nebudu, protože nebetyčnost takové hlouposti musí být každému trochu inteligentnímu člověku zřejmá.

Proč chci radar

Osobně jsem jednoznačně pro výstavbu jakékoliv vojenské základny USA na našem území. Ve chvíli, kdy mají USA někde vojáky, zvyšuje se jejich motivace takové území hájit. (Osobně bych byl raději, kdyby tu nepostavili jen radarovou základnu, ale poslali sem aspoň jednu divizi pěchoty a letku Falconů nebo Hornetů.)

Už jenom fakt, že tu radar bude stát, přimkne náš stát k západnímu bloku. Což je na tom to nejdůležitější. Necítím nějaké akutní ohrožení raketovým útokem (i když nevylučuji, že za pár let může přijít) a nepovažuji to při rozhodování o radaru za prvotní. Protože rozhodnutí o radaru není v prvé řadě bezpečnostní, ale zahraničněpolitické (a jak velice trefně konstatoval Miloš Čermák, vláda to zcela špatně nezdůrazňovala). Postavení radarové základny USA u nás je totiž krokem, který nás definitivně ukotví v ještě stále rozostřeném geopolitickém prostoru střední Evropy. A hlavně nás definitivně vymaní z vlivové sféry Ruska.

Pochybuji totiž o tom, že by Rusové skončili s myšlenkami, že ztráta jejich západních kolonií byla jen dočasná (nedělejme si iluze, že ve státě s mocichtivým Putinem v čele a obyvatelstvem ještě stále věřícím, že nás jejich armáda v roce 1968 osvobozovala, takové chutě nejsou). Zatím jsme pořád uprostřed mezi Západem a Východem a probouzející se ruský medvěd není tak daleko. Navíc v poslední době se probouzí nějak moc a začíná i vrčet. A ne proto, že bychom ho dráždili. Zkouší, jestli couvneme. A proto musí dostat ťafku. (Ostatně nebyli to Američané, kteří na nás chtěli mířit raketami, pokud ohledně základny nebude po jejich…)

Jsme malý stát, jen na sebe se spoléhat nemůžeme. A pokud volit mezi spojenci, chci se ohlížet vždy na západ. A ne k Evropské unii, která je vojensky úplně nemohoucí a její řeči o společné obranné politice jsou jenom řečmi a společné Evropské síly rychlé reakce čítají nanejvýš několik tisíc mužů a v případě jakéhokoliv ohrožení stejně bude muset kňourat o pomoc u Američanů.

Americká základna bude paradoxně garantem naší suverenity. A Američané se do našich vnitrostátních záležitostí budou míchat rozhodně méně než Rusové (realisticky však předpokládám, že dění v Čechách jim nebude zcela lhostejné, když tu budou mít základnu). Západní Německo má na svém území americké vojáky šedesát let a nepřijde mi, že by bylo ve vleku USA (jen vzpomeňte na válku v Iráku 2003, Němci Američany rozhodně nepodpořili).

Poučení na závěr

Válka je nepochybně špatná. Ale někdy je nutná. Ustupování diktátorům nikam nevede. Přesvědčení aktivistů, že pokud my odzbrojíme a budeme hodní, tak ostatní to udělají také, je NEUVĚŘITELNĚ PŘIBLBLÉ. Pro takové přesvědčení, ve 20. století Xkrát popřené reálnými událostmi, snad ani není omluvy.

Heslo Dejte šanci míru je sice líbivé, ale je bohužel naivní. (A hlavně je voláno na nesprávnou stranu.) Mnohem pravdivější, i když tvrdě pragmatické, je spíše: Si vis pacem, para bellum. Chceš-li mír, připravuj válku. Protože nikoli prázdné přátelsky napřažené ruce, ale jedině klacek odradí zlosyny.