Míla & Míra (milamira.cz) - dvojjediný blog

Socanům se splnil jejich sen a podařilo se jim dostat Václava Klause do jámy lvové, kde mě l být roztrhán – do veřejné debaty v senátním klubu ČSSD. Jenže vypadalo to spíše, jako když přijde místo mezi lvy do hejna lumíků. Dovolte mi zároveň širší zamyšlení k celé kampani.

Hodnocení debaty

Výsledek debaty je pro mne jednoznačný. Vůbec nesplnila účel, který si od ní ČSSD slibovala – a to Klause veřejně znemožnit a vyzdvihnout v očích veřejnosti kandidáta Zelených Švejnara. Jenže se jim to ukrutně nepovedlo.

Žoviální, pohotový a obvykle jízlivý Klaus se nenechal vyvést z míry, otázky, které ho měly znemožnit, otočil ve svůj prospěch (často tak, že na ně neodpověděl). Ve způsobu vyjadřování zastínil suše vypadajícího a znějícího Švejnara, dvacetiletá politická průprava a otloukání v televizních diskusích prostě bylo znát.

Jenže kromě toho odpovídal i jasněji a jednoznačněji než jeho oponent, který měl výhodu očekávaných nahrávek na smeč od svých jistých volitelů (navíc nepochybuju o tom, že věděl dopředu, na co se budou senátoři ptát). Švejnarovi odpovědi vždy doprovází ALE. Takže jsou neurčité, nemastné, neslané a nejasné.

Politik se musí umět vychválit. Klaus to umí podat zaobaleně a jako přijatelnou součást hry. To některá Švejnarova prohlášení bych označil přímo za vychloubání (tenhle pocit jsem měl už při jeho vystoupení v Uvolněte se, prosím 14. prosince 2007 a teď se mi jenom utvrdil.)

Větší dojem prostě podle mne zanechal Klaus – ne na senátory ČSSD, ti už mají vybráno, ale ke smůle socanů právě na veřejnost, před níž měl být rozcupován. Dojem navíc umocňuje fakt, že obstál v jasně nevýhodné pozici – v prostředí, které bylo nakloněno protivníkovi.

Ostatně raději posuďte sami: zde máte videozáznam a přepis.)

Hodnocení senátorů ČSSD

Voliči by se měli příště lépe zamyslet (už letos na podzim v jedné třetině země), než vhodí do uren lístky se jmény kandidátů vyzbrojených růžemi (a tezí „Když ten dá to a ta zas tohle, tak všichni dohromady budeme mít dost.“). Teď aspoň viděli na vlastní oči, komu umožnili příjemné živobytí.

Že senátor Štěch není schopen naformulovat dotaz a musí ho přečíst z papírku, mě u odboráře nepřekvapilo.

Že senátorka Gajdůšková neumí moderovat, také ne – to umí opravdu málokdo, to chce talent a dlouhý cvik. Já osobně bych to raději přenechal nějakému mediálnímu profíkovi. Protože ten by Klause aspoň dokázal dotlačit k odpovědím, kterým se vyhnul.

Ale že budou ctihodní otcové senátoři (a ctihodné matky, abychom byli genderově vyvážení) klást tak podivné otázky, to jsem opravdu nečekal.

„Jste pro rovnou daň a co pro vás znamená sociální smír?“ zaútočil senátor Lajtoch. Bože, sociální smír…. Nechápu, jak někdo ve 21. století ještě může použít výraz zaobalující fakt, že závist ve společnosti vyřešíme okrádáním její úspěšnější části… (Ehm, opět: „Když ten dá to a ta zas tohle, tak všichni dohromady budeme mít dost.“) Otázku, na jejíž polovinu se dá odpovědět jednoduše a na druhou takřka vůbec, protože odpověď se dá pojmout do značné filosofické šíře, považuji za skutečně mimořádně přihlouplou.

Větší pecku nasadila moderátorka Gajdůšková. Kdyby měl prezident větší pravomoci, dali by kandidáti raději peníze na zbrojení, proti hrozbě vojenského konfliktu (řekla dokonce virtuálního, což v přepisu není, ale ve zvukovém záznamu ano) nebo do ekologie, ochrany životního prostředí? Následně opravila Švejnara, který se rozpovídal o hrozbách terorismu, že mínila skutečně jen regulérní válečný konflikt.

Nelze se divit Klausovi, že odpověděl úplně jinak než buď a nebo. Přece si nemohla myslet, že se při takto (mimořádně stupidně) položené otázce postaví Klaus na stranu ekologie… Odpověděl raději úplně nejlépe – lidem peníze vůbec nebrat, než je dávat na něco tak nepodloženého jako jsou klimatické změny.

To si senátoři nemohli vymyslet něco rafinovanějšího, když už chtěli Klause položit na lopatky?

Švejnarova role v české politice

Fascinuje mě, že druhá nesilnější strana nedokáže postavit svého kandidáta do prezidentské volby. Zato velice dobře chápu, proč podporuje kandidáta Zelených – je to ideální příležitost k rozklížení koalice.

Navíc Paroubek vycítil, že by Švejnar možná mohl Klause porazit a nezvolení Klause by znamenalo pád Topolánka a jeho vlády. Té by se konečně mohl ujmout Velký kormidelník. A tak udělal Dienstbierovi pápá a začal pracovat na zvolení Švejnara. Lid (a STEM) stojí samozřejmě jako vždy na jeho straně.

Snahy prosadit veřejnou volbu a pojistit si tak poslance, kterým Švejnar nevoní, jsou už přirozenou a nepřekvapivou součástí Paroubkova stylu. Jen se bojím, že pukne, ať Klaus zase vyhraje a on bude zase poražený.

Proč chci na Hradě Klause

Protože Klaus jednoznačně prokázal, že mu role prezidenta sedí. Sice považuji jeho postoj k Rusku za příliš přívětivý, na druhou stranu jsem rád, že z Hradu v době všeobecného ekologistického a eurounijního třeštění ozývá hlas žádající více rozumu.

Navíc si mne velice si získal svým rázným odmítnutím Paroubkových blábolů po volbách v roce 2006. Tehdy jsem volby prožíval poměrně emotivně, plný naděje na změnu po osmi letech socanských zhovadilostí a nekončící přehlídkou jejich talentů. A tak mne Paroubkův projev, v němž zpochybnil výsledky voleb (tedy i můj hlas!), hluboce urazil. (A zároveň vyděsil, když se ukázal v plné „kráse“.) Naštěstí následující Klausova slova znamenala hojivou náplast a poznání, že v čele státu stojí někdo, kdo se drží alespoň nějakých zásad.

Navíc jsem se jako novinář mohl několikrát v Klausově blízkosti pohybovat, dokonce jsem s ním (a samozřejmě s další stohlavou suitou) vyšlápl Boubín. Je to skutečně charismatický člověk s důstojným vystupováním, který ví co a v jakou chvíli říci, který to s lidmi (i se senátory ČSSD…) opravdu umí.

A na Hrad opravdu chce :)

U Švejnara mě naopak znervózňuje jeho názorová labilita – tak moc se chce zalíbit každému, že každou chvíli tvrdí něco jiného. A na liberálního ekonoma má příliš levicové názory, což je pro mne rozhodující. Tvrdit, že globalizace přispívá k nerovnoměrnému rozdělení příjmů a že by se její dopady měly mírnit, to je pro mne příliš.

Musím ovšem zároveň zdůraznit, že nejsem žádný velký Klausův fanoušek. Myslím si, že jako předseda ODS příliš hleděl na krátkodobý politický prospěch než na dlouhodobé dopady svých činů. A že tudíž udělal několik zásadních chyb s negativními důsledky pro jeho následovníky i nás.

Mám na mysli např. pozdní privatizaci českých bank, jejichž prostřednictvím si chtěl (zcela neliberálně) udržet kontrolu nad hospodářstvím a tím i onen sociální smír. O opoziční smlouvě uzavřené po Mobilisaci proti levicovému nebezpečí raději ani nebudu mluvit.

A v neposlední řadě považuji za jeho velkou chybu změnu volebního systému, kterou dohodli se Zemanem – byly zvýhodněny velké strany oproti malým (ty musejí získat více hlasů než velké, aby vůbec dostaly mandát). Důsledek se projevil při posledních poslaneckých volbách. ODS by sice, nebýt Klausových a Zemanových změn volebního systému, získala méně hlasů, ale koalice by jako celek byla silnější.

Ze dvou ne úplně ideálních kandidátů (nemůžeme mít všechno, že? – a buďme za to rádi, víme, jak to, co má být ideální, dopadá) mi však lépe vychází Klaus.

Zanedlouho uvidíme. A možná uslyšíme z jedné kanceláře ve Sněmovní 4 hlasité puknutí.