Míla & Míra (milamira.cz) - dvojjediný blog

Skoro před rokem a půl jsem po dlouhé době opět zasedl ku psaní a zplodil beletristické dílo pro povídkový sborník, do kterého však povídka nebyla přijata. Tak jsem s ní zkusil štěstí alespoň v letošním ročníku soutěže Cena Karla Čapka. Nedopadla úplně mizerně. Sedmá ze čtrnácti.

Povídka Pán bílých koní vznikla na podzim 2006 a odehrává se ve světě Asterionu, což je umělý svět stvořený pro RPG hry, např. Dračí doupě. Game masteři nebo Pánové jeskyně nemusejí vymýšlet světy vlastní (je to opravdu dřina), stačí jim sáhnout po Asterionu. Není to špatné, a tak jsem přivítal nabídku Zbyňka Holuba přispět jednou povídkou do připravovaného sborníku příběhů z tohoto světa, který by měl Asterion učinit zajímavějším a též ho zpropagovat. (Zbyněk sám mezitím napsal knihu z Asterionu a v současnosti vydává další). Do sborníku Zrození modrého draka se Pán bílých koní ale nakonec neprobojoval.

Chtěl jsem však povídku alespoň nějak využít, a tak jsem se rozhodl, že ji pošlu do Ceny Karla Čapka, která má samostatnou soutěžní kategorii novela pro díla nad 60 normostran. Proto jsem ji loni na podzim opětovně pročetl a zjistil (když pominulo nadšení z hotové a po dlouhé době nové povídky), že opravdu není nic moc (Mírovi a dalším prvosledovým kritikům se však líbila… Asi více než mně.). Bez valné chuti a především nápadů na rozsáhlé přepisování jsem ji lehounce upravil (dosud neodhalené překlepy, nějaké formulace) a poslal. Teď o víkendu byly vyhlášeny výsledky.

Pán bílých koní skončil ve své kategorii na 7. místě ze 14 přihlášených soutěžních prací. Pěti porotcům se líbila natolik, že ji v osobních preferencích dali na 2. místo, a čtyři ji považovali za 3. nejlepší – takže určitému okruhu čtenářů (nejen Mírovi) asi skutečně přijde k chuti. Osobně jsem tipoval umístění kolem poloviny startovního pole, protože neumětelský grafoman jako řada soutěžících přece jen nejsem, ale literární génius také ne. Takže úspěchem je především to, že jsem se ve svém odhadu strefil.

Jelikož je soutěž anonymní, povídku mohu zveřejnit teprve nyní. Máte-li chuť si ji přečíst, najdete ji zde.

Celkově jsem spokojený. Ne kvůli umístění nebo svému úspěšnému odhadu, ale kvůli tomu, že Pán bílých koní vůbec vzniknul. Po několika letech – kdy mě občas něco napadlo, ale já ten nápad nechal ležet ladem (když v redakci napíšete denně stovky slov, nemáte sílu doma psát další) – jsem opět intenzivně psal (a zjistil, jak mi novinařina strašlivě zkazila stylistiku a omezila slovní zásobu). Opět jsem zjistil, jak krásná zábava je nechat ožívat postavy, přicházet během psaní na nové nápady a překvapeně zjišťovat, že příběh kvůli tomu běží trochu jiným směrem.

Díky Pánovi bílých koní jsem opět dostal chuť na psaní a výsledkem této chuti byly dvě nové povídkyz cyklu Barbar & Poutník, jedna čerstvá letošní, jedna rozepsaná loni a dokončená též letos. Obě jsem poslal do literárních soutěží, takže o nich zatím musím mlčet, ale v průběhu podzimu se tu obě objeví.