Míla & Míra (milamira.cz) - dvojjediný blog

O velké novině v mém životě – jak jsem od 1. května stal svobodným člověkem.

Co mne to popadlo? Tajemník primátora, takové dobré bydlo… Nebylo by lepší držet se jistoty? A popadlo to vůbec mne? Už jsem totiž ze svého okolí, především z řad bývalých kolegů novinářů, zaregistroval spekulace, že se určitě něco stalo. To přece nemůže být jen tak! Je.

Rozhodnutí opustit zaměstnanecký poměr a stát se živnostníkem je výhradně mé. Jakýsi neurčitý plán podnikat jsem v sobě choval už velmi dlouho, nicméně termín naplnění tohoto plánu byl až donedávna „někdy jednou“. Pak však přišla příležitost učinit to teď. Ale pěkně popořádku.

Proč jsem odešel

Práce tajemníka primátora byla zdaleka ta nejzajímavější, kterou jsem dosud dělal, a jsem nesmírně vděčný primátorovi Juraji Thomovi, že mi dal příležitost pro něj pracovat. Přesto se mi i tato práce během oněch dvou a půl let částečně omrzela (ale rozhodně ne úplně, jako předtím novinařina). Jako tajemník jsem práce s médii a dalších kreativních činností jsem zčásti dělal i různé organizační a administrativní věci, které mě moc nebavily.

Dalšími důvody byly stereotyp a stres. V každém zaměstnání (Českobudějovické listy a MF DNES) jsem byl dosud nejvýše dva roky a i to pro mne bylo dlouhé, pracovní stereotyp prostě nesnáším a navíc se ve mně po malinkatých troškách hromadí stres, který je tím větší, čím déle v daném zaměstnání setrvávám. Čím déle někde jsem a čím více upadám do stereotypu, tím méně jsem spokojený a více podrážděný.

Mé vzpurné povaze se také ve 29 letech už prostě příčí být zaměstnancem obecně, být v podřízeném postavení vůči komukoliv. K tomu jsem byl od počátku svého působení na radnici poctíván nepřízní v současnosti nejpopulárnějšího budějovického úředníka a fakt nemám zapotřebí se takovým člověkem zabývat.

A na radnici jsem stejně hodlal být nejvýše do dalších voleb (podzim 2010), i kdyby vše dopadlo dobře a primátor Thoma zůstal (protože pro jiného primátora bych nepracoval). Takže můj odchod byl jen otázkou času a ten čas jsem se nakonec rozhodl zkrátit, když přišla příležitost.

V letošním březnu totiž byla zavedena centrální správa obsahu městských webových stránek, na které do té doby sto oprávněných zaměstnanců magistrátu vkládalo materiály zcela volně a jen dle svého uvážení. „Šéfredaktorem“ webu, který schvaluje vkládané materiály a případně je upravuje, jsem se stal já. Bylo jasné, že tahle činnost zabírající několik hodin denně, časově omezí mou práci pro primátora. Už od dubna 2007 jsem navíc měl zodpovědnost za radniční noviny – psal je sice externí redaktor, ale já garantoval jejich konečnou podobu, korektury a do každého čísla napsal několik článků.

A tak jsem si řekl – co kdybych radniční noviny převzal kompletně (a zrušil tak tu nepříjemnou dvoukolejnost tvorby a zodpovědnosti) a k tomu redakci webu a věnoval se pouze jim? Činnosti jsou to značně nárazové – noviny vycházejí měsíčně a na web přibývá každý den různý počet stránek – a obě se dají dělat zvenčí. Člověk kvůli tomu nemusí sedět na radnici a neomezenost pracovní doby je kvůli nárazovosti přímo žádoucí.

Na moje místo tak může nastoupit někdo jiný, kdo minimálně ten organizační a administrativní servis pro primátora zajistí lépe než já. (A město to bude stát jenom peníze na zhruba půl úvazku navíc za redakci webu, která se stejně měla „outsourcovat“, kdybych to nedělal já.)

Primátor s mými návrhy souhlasil a já se stal živnostníkem.

Největší dobrodružství mého života začalo.

Ještě jednou pro podezřívavce: Takže můj odchod z radnice je skutečně výhradně mou iniciativou, nejsou za tím žádné tlaky či rozkol, prostě nic. Jen mé rozhodnutí a touha stát se vlastním pánem.

Jaké to má výhody

Žádný strop, co se týče příjmů. Za radniční noviny a redakci webu města mám zajištěný základní „plat“, zato horní hranice mých příjmů je omezená jen mým časem a ochotou pracovat. Ať jsem dělal v novinách nebo teď na radnici, byl jsem vždy zaměstnanec. Ne špatně placený, rozhodně ne vzhledem ke svému věku a vzdělání, nicméně vždy s horním stropem a s nadějí jen na mírná polepšení – jako každý zaměstnanec, pokud nezastává manažerskou pozici. Teď jsem se toho stropu zbavil. Paráda!

Vhodná pracovní náplň. Strašně nerad něco organizuji a fakt nejsem úředník. Takže jsem se zbavil věcí, které mi neseděly, a uvolnil jsem si plně ruce na to, co mě baví a čemu skutečně rozumím. Prospěch z toho budou mít obě strany – město, resp. primátor, i já. Navíc vztah klient-dodavatel je mnohem čistější a jasnější než zaměstnavatel-zaměstnanec. Dostanu zaplaceno jen za to, co udělám, naopak nebudu dělat něco, za co zaplaceno nedostanu. V pozici zaměstnance s proměnou času zato neustále řešíte kompromisy, co je ještě vaše práce, když se na vás navaluje další, co by měl dělat někdo jiný a co naopak pouze vy, a to vše za stále stejný plat, ať nakonec děláte cokoli.

Volná pracovní doba. Pro mě vskutku výhoda k nezaplacení. Za prvé: „kchein štres“ – nemusím řešit, jestli jsem někde o pět minut dříve či později. Za druhé: když mám chuť pracovat do noci, můžu, aniž bych se musel doprošovat, aby mi někdo zaplatil přesčasy (což jsem tdy nikdy nedělal). Za třetí: naopak když mám jiný program, práci můžu odložit třeba na večer nebo na noc.

Což se mi nesmírně hodí, protože v poslední době jsem začal více psát. A když mi uprostřed dne začnou v hlavě pobíhat mužíci mávající meči, tak se už pak na práci moc soustředit nemůžu. Naopak ztahaný po práci jsem už zase večer nemíval chuť soustředit se na psaní fantasy literatury, ani tohoto webu. Kromě toho se věnuji studentům z časopisu Vedneměsíčník a mám určité plány kolem mediálního vzdělávání středoškoláků, které bych rád začal postupně naplňovat. Navíc v poslední době mě čím dál více bolela záda, takže jsem teď začal více sportovat – v kanceláři na radnici z podstaty věci dost dobře cvičit nešlo a večer, když jsem konečně vyvenčil psa, navečeřel jsem se a bylo osm, tak už se mi nikam za sportem nechtělo.

Teď to všechno můžu prokombinovat podle svého, zorganizovat si čas, jak potřebuji. Prostě můj sen.

Co to znamená pro čtenáře našeho webu? Těšte se na mnohem více článků, alespoň ode mne. Poslední interval mezi články je trestuhodně dlouhý, ale jak jistě pochopíte, poslední týdny pro mne byly dost hektické, protože jsem si musel zajišťovat nové živobytí. Teď se to změní. Mou ambicí je minimálně jeden článek týdně, spíše však dva. „Šuplík“ (adresář v počítači) mám plný poznámek a námětů na dobře dvacet článků. Takže to sem od příštího týdne začnu sázet, jen se nebojte. A čtěte.

PS: Co se týče získání živnostenského oprávnění, resp. ohlášení živnosti – v mém případě živnosti volné, bylo to kouzelně jednoduché a musím pochválit ministerstvo průmyslu a obchodu a mnisterstvo vnitra za maximální zjednodušení tohoto procesu (tedy ODS – jaký rozdíl oproti socanskému navalování dalších povinností na OSVČ).

Formulář i s návodem a radami, co všechno musíte vyřídit, najdete na internetu. Zajdete na živnostenský úřad, kde vyplněný formulář odevzdáte, resp. vám s jeho vyplněním pomohou. Za pět dní si vyzvednete výpis ze živnostenského rejstříku (nahrazuje dřívější živnostenský list) a to je všechno. Výpis z rejstříku trestů si úřad zjistí sám, součástí formuláře je i ohlášení pro sociálku, zdravotní pojišťovnu a finanční úřad, které si vás potom obešlou s potřebnými doplňky (vyměření záloh, přidělení DIČ), nikam už nemusíte chodit. Paráda.

Teď už mi jen zbývá modlit se, aby socané po vstupu do vlády nezačali živnostníky zase znova drtit daněmi a byrokracií. Protože pro levičáky je přece člověk, který se živí sám a nemaká pěkně u linky ve fabrice nebo ve veřejném sektoru a nebere k tomu přídavky od státu, podezřelá osoba, že…