Dočasný přírůstek do rodiny
Aneb čivaví štěně z Pompeiova rodu dva týdny u mne doma.
Jak jsem nedávno psal, můj čivavák Pompeius se úspěšně zhostil role oplodňovače. A od pátku 24. července se jeden z pejsků nastěhoval k nám, na dva týdny, než si ho minulý víkend definitivně převzali naši. Úplně jsem zapomněl, jak byl Pompík jako malý roztomilý.
Ale dočasná péče stačila – člověk si aspoň s vděkem uvědomí, jaká je pohoda mít dospělého a vychovaného psa, který potřebuje podstatně méně hlídání (a hlavně se při chvilkové nepozornosti nemusíte bát, že do něčeho šlápnete). I když na druhou stranu mi zase bylo líto, že Pompík přichází o kamaráda, protože si spolu fakt vyhráli. Vídat se ale budou u našich.
Tady si můžete prohlédnout společnou fotku otce se synem. Malej je černý po matce, která je kříženec čivavy a krysaříka (po kterém je zbarvená). Černou barvu s hnědým pálením po ní podědila tři štěňata ze čtyř, pouze jedno bylo šedé po Pompíkovi.
A jak se malej jmenuje? Chtěl jsem podobně jako u Pompeia nějaké vznešené římské jméno (neboť přestože to není můj pes, návrhy na jméno byly ode mne vyžadovány. A tak mne napadlo mě třeba Sulla nebo Felix nebo Brutus (ne ten Caesarův vrah, ale osvoboditel Říma). A jelikož měl Pompeius před Caesarovou dcerou Iulií za manželku Mucii Tertii, vybavil jsem si přes tuto asociaci také Gaia Mucia Scaevolu.
Čehož se nakonec chytla maminka, i když jsem sám nakonec byl proti, protože když jsem se o psa staral, volat se mi na něj tak vůbec nechtělo. Vůbec mi to nelezlo z pusy. Jenže maminky mají vždycky pravdu a tak je to, a basta, prostě Mucík.
Komentáře