Míla & Míra (milamira.cz) - dvojjediný blog

Napětí střídané nudou – tak by se jednoduše dal vystihnout nový film o nejlepším agentovi Jeho Veličenstva, Jamesi Bondovi.

Režisér Marc Foster jde na to pěkně zostra. Hned na začátku vás hodí do drsné automobilové honičky, která mě tak okouzlila (a to si na akční scény nepotrpím), že jsem se neubránil spokojenému a potěšenému úsměvu. Ostatní akční scény ve filmu na mne působily stejně. Jejich choreografie byla místy tak složitá až neuvěřitelná a popírající přírodní zákony, ale přesto působily reálně (rozhodně více než šermující Jack Sparrow za bouře na ráhně lodě nad obřím vírem…). Ovšem zbytek příběhu, v němž agent 007 odkrýval pozadí tajemné organizace Quantum, která stála za smrtí jeho milované Vesper v Casino Royal a „má své lidi všude“, naopak působil k uzoufání nudně. Jen taková nutná vata mezi akčními scénami – až mi přišlo, že se režisér nemůže dočkat, až se bude moci vrhnout na další řežbu a tu vatu mezitím by nejraději přeskočil – už z toho důvodu, že ho scénárista svými dialogy moc nepodržel.

Jistěže, na Bonda nechodíme kvůli super hlubokomyslnému příběhu, ale hlavně proto, že je to BOND. Zápletky ostatních filmů byly často také dost přitažené za vlasy (ať žije Blofeld!), ale odvíjely se celkem srozumitelně a logicky. Díky tomu předchozí bondovky alespoň nepůsobily tak rozkolísaně jako Quantum of Solace, kde vás rozdíl mezi našlapanými akčními scénami a celkovou nudou zbytku praští do očí.

Verdikt: Nejednoznačný. Skoro bych to chtěl odsunout do kategorie „stačí vidět v televizi“ jenže si na druhou stranu uvědomuji, jak bych byl ochuzen o zážitek z těch skvělých akčních scén, které je prostě třeba vidět na velkém plátně. A navíc je to BOND. Takže pro příznivce agenta 007 je to celkem jednoduchá volba. Učiním-li srovnání, které by vám ještě mohlo pomoci v rozhodování, tak Casino Royale bylo lepší.

Nové pojetí Bonda

Jelikož jde o Bonda, nelze se nezastavit u jeho představitele a vůbec celkového pojetí nových filmů s Danielem Craigem, který do série naskočil po Seanu Connerym, Georgi Lazenbymu, Rogeru Moorovi, Timothy Daltonovi a Pierci Brosnanovi. Hůře se srovnává, protože tvůrci se vrhnuli po knize, jíž série příběhů o agentovi 007 začíná – Casino Royal, na které Quantum of Solace přímo navazuje.

Osobnost Jamese Bonda se tedy v těchto filmech teprve utváří (v Casinu Royal získá oprávnění zabíjet a dvě nuly v krycím označení), takže může být všelijaký. Nemusí být ještě takový suverén a elegán, řešící vše snadno, s nadhledem a úsměvem, prostě levou zadní. Může být jiný než Connery, Moore nebo Brosnan (Lazenby hrál jen v jednom celkem trapném filmu a Dalton ve dvou a také nezaujal). Utváří se i jeho vztahy s okolím a spolupracovníky a i leccos jiného nemusí ještě být takové, na co jsme zvyklí z jiných bondovek.

Nemusí ještě laškovat s Moneypenny, špičkovat se s Q či R (ani jedna z těchto tradičních figur se v nových bondovkách nevyskytuje), protože se ještě tolik neznají, nemusí mít ještě super vybavení (takové ty různé hračičky), protože povaha jeho misí je (zatím) nevyžaduje, stejně tak ještě nemusí pít martini s vodkou, protože si ho zatím neoblíbil. A já to beru. Zatím. Ale jestli se producenti rozhodli Moneypenny, Q a další atributy, které dělají Bonda Bondem vymazat, je to zrada. Naopak tvůrci obohatili filmy o podstatně zajímavější Bondův vztah k M (v nových bondovkách je to žena) – „Mám k ní zvláštní vztah, je to něco jako matka…“, čehož si cením.

A samotný Daniel Craig jako James Bond? Ten má sice vizáž spíše ruského mafiána než uhlazeného Angličana, ale je dobrý. Je jiný. Není to úplně ten borec, kterého nic nerozhází a nic mu nebrání se potutelně usmívat, jak jsme zvyklí. Leccos ho bolí, občas uklouzne, spadne, utrží ránu, žádný suverén. Jenže je fakt hustě drsnej. První Bond, který nepůsobí jako postava z pohádky pro dospělé, ale ze kterého přímo čiší hrozba a jde strach. U elitního agenta s povolením zabíjet je to jedině v pořádku.