Míla & Míra (milamira.cz) - dvojjediný blog

Filmy Já, legenda a Východní přísliby neváhám doporučit. Komukoli. Je pochopitelné, že první se bude líbit především scifistům, a druhý milovníkům gangsterek, ale kvalitní zážitek přinesou i nevyhraněnému divákovi.

Východní přísliby jsou nejnovějším filmem Davida Cronenberga. A je to super film! Skvělé na něm je, že mu všechno věříte. Ano, takhle to může být, takhle to asi opravdu funguje… Ani na okamžik nezapochybujete, všechno ve filmu je důvěryhodné a opravdové. Nemám k filmu jedinou výhradu.

Nepříliš komplikovaný příběh se odehrává v současném Londýně v prostředí ruské mafie. Mladá ruská dívka v nemocnici porodí dítě a zemře a zanechá po sobě jen deník – zrovna když má službu Anna Chytrova (po otci poloviční Ruska), která začne po původu dítěte pátrat. Nechá si azbukou psaný deník přeložit od dobrácky vypadajícího majitele restaurace, jejíž vizitka byla v deníku vložená. Postupem času vyplývá, že znásilňování a drogování autorky deníku a další zločiny má na svědomí právě on, hlava místní ruské mafie.

Viggo Mortensen, který se proslavil gerojem bez bázně a hany (a tudíž zcela výrazově plochým) Aragornem v Pánovi Prstenů, hraje ve Východních příslibech životní roli řidiče a čističe Nikolaje. Kdybych nevěděl, že je Dán, tak bych řekl, že to je Rusák jak vystřižený. Ještě lepší je ovšem Vincent Cassel jako restauratérův/ma­fiánův slabošský syn Kiril. Kdybych nevěděl, že je Francouz, tak bych řekl, že to je Rusák jak vystřižený.

Film má mrazivou atmosféru, kterou ani litry vypité vodky nerozehřejí – i když tušíte, že Mortenssen hraje spíše kladnou postavu, nikdy nevíte, zda se poklidně vypadající scéna (vlastně jakákoliv scéna…) nepromění v hrozná jatka. A v tomhle stavu vás dokáže režisér udržovat po celý film, i když na ta jatka vlastně nakonec nedojde. (Kromě velice realisticky natočené bitky v sauně, kde si Viggovy fanynky mohou dosytosti užít dlouhých pohledů na jeho pindíka).

Film Já, legenda je svým námětem sci-fi, provedením horor a zajímavá úvaha, jaké to je být posledním člověkem na Zemi. Úvod vás velice rychle uvede do situace – lidstvo objevilo lék na rakovinu, zázračný virus, který „z 10 009 testovaných lidí vyléčil 10 009“. Zanedlouho je ale situace jiná.

Virus se rozšířil a vyhladil lidstvo, jehož přeživší zbytky se proměnily v krvelačné a světloplaché zombie. Will Smith v roli Roberta Nevilla je posledním člověkem v liduprázdném New Yorku, který nákaze odolal a je vůči ní imunní a který při evakuaci Manhattanu přišel o rodinu a zůstal mu jen pes. Shodou okolností je lékař, a tak se pokouší z vlastní krve extrahovat vakcínu, kterou testuje na pochytaných zombících a doufá, že je promění zpět v lidi. A méně pevně doufá, že není na světě sám.

Jak se ukáže, není. Když přijde o milovanou fenku, rupne mu v kouli a následná zběsilá vendeta proti zombíkům pro něj málem skončí špatně – je však zachráněn mladou ženou a malým klukem, kteří však k jeho tajnému úkrytu neopatrně přivedou zombíky. Finální bitka, zjištění, že testovaný zombík v laboratoři se vyléčil, předání vakcíny ženské a klukovi a sebeobětování se, aby mohli uniknout. Přeživší dvojice najde v horách další zdravé lidi, kterým předají vakcínu. Hlavní hrdina se stává legendou, spasitelem lidstva. Konec.

Největším kladem filmu je dobře budovaná atmosféra strachu a pocitu posledního člověka na zemi. Ten je tak silný, že ani po zjevení dvou Nevillových zachránců jsem nepřestal věřit, že je pořád jediným člověkem na Zemi. A že se z těch dvou každou chvíli vyklubou zakuklení zombíci… Nebo jiní mutanti. Nebo aspoň obyčejní vrazi a zloději… A první polovinu filmu jsem měl výrazně zvýšený tep a zažil pár úleků…

Jinak má film několik chyb, a to scénáristických. Dr. Neville sice nejprve, když jeden zombík navzdory své světloplachosti chvíli setrvá na světle a popálí se, konstatuje, že „devoluce lidstva byla dokončena“ a zombie jsou zobrazovány jako primitivní nemyslíci bytosti jdoucí jen po krvi. Jenže pak na Nevilla zombie nachystají past a hlavní zombík (který je nejčastěji v záběru) dokonce při útoku na Nevillův dům a při boji v přístavišti předvádí cosi jako velení.

Na druhou stranu, přestože se zombie navzdory Nevillovu tvrzení o devoluci chovají, jako by měly jakousi inteligenci a komunikační dovednosti, jediný komunikující zombie (ten šéf) maximálně zakloní hlavu a vydá jednolitý řev. Který vypadá spíše legračně než hrůzostrašně, protože zombie nejsou moc dobře animované.

Další scénaristické klišé, které si ale Hollywood asi nemůže odpustit, je klasická záchrana v poslední chvíli. Zlomený Neville po smrti svého psa uspořádá noční hon na zombie, začne mu téct do bot a ve chvíli, kdy jeho auto visí v přístavišti z mola nad vodou, on je omráčený a dovnitř se probíjejí krvežíznivé stvůry – tak je samozřejmě přesně v tuhle chvíli zachráněn. Mě to přijde spíše směšné, než dramatické.

A nejhorší blbost přijde na konci. Zabarikádován s ženskou a klukem v laboratoři a v obležení zombií si dr. Neville, který nevěří na báje o přeživších komunitách lidí v horách, všimne motýlka vytetovaného na ženině krku a vzpomene si na svou mrtvou dcerku, jak mu říkala něco z pohádky o motýlkovi a jeho následování… A náhle uvěří. (??????) Souvislost nijaká žádná, nicméně ženě a klukovi dá lék, aby ho předali dalším lidem a obětuje se, aby mohli uniknout.

Ale nad tím se dají přivřít oči, protože film jako celek funguje velice dobře. Z kina jsem šel spokojen a ani zde vypsané nedostatky mi dojem nijak nepokazily.