Míla & Míra (milamira.cz) - dvojjediný blog

Přináším další recenzi, tentokrát na dva filmy – Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street a Noc patří nám.

Na filmy Tima Burtona se mi nikdy nechtělo koukat. Ale vždy, když jsem se přinutil, odnášel jsem si zajímavý zážitek. Nejnovější Sweeney Todd nebyl výjimkou. Burton ve svém nejnovějším filmu plnými hrstmi servíruje to, co má tak rád a co je pro jeho filmy příznačné. Vizuální orgie, temné a tísnivé kulisy a více či méně zvrácené a zároveň více či méně komické postavy. Veškerá ponurost i brutální scény nepostrádají humorný podtext a jistou zábavnou absurditu.

Dvorní Burtonovi herci Johny Depp a Helena Bonham Carter nesmějí chybět. Šílený holič zlomený ztrátou rodiny a vyhnanstvím, který se chce pomstít, a špinavým dnem Londýna morálně deformovaná výrobkyně masových koláčků, která mu pomáhá v jeho pomstě, by jen těžko hledali lepší představitele. Skvělý je také Sacha Baron Cohen jako „italský“ holičský supermaestro Pirelli. Ale úplně nejvíce mě okouzlil Timothy Spall jako soudní biřic Bamford. Něco tak slizkého jsem už dlouho neviděl.

Jediné, co mi na filmu vadilo, byly někdy příliš dlouhé pěvecké scény, v nichž se hrdinové vyznávají ze svých citů, ale děj přitom nijak neposouvají dále. Hlavně ta pasáž, kde mladý námořník a Toddův přítel Anthony zpívá o lásce k holičově ztracené dceři Johanně. Že jde o lásku, bylo zřejmé hned z úvodního záběru, několikaminutové zpívání Ó Johanno mi fakt lezlo na nervy a bylo podle mne zbytečné.

Jinak film mohu jedině doporučit. Komukoli. Z Burtonových filmů (navzdory výše uvedenému tvrzení, že je nevyhledávám, jsem jich viděl docela dost) ho určitě řadím na přední příčky. Sice u mne jednoznačně stále vede Velká ryba (protože opravdu neholduji Burtonově morbidní vizualitě), ale ďábelského holiče řadím hned za ni.

Druhý film, Noc patří nám, už doporučuji méně jednoznačně. Máte-li rádi detektivky nebo gangsterky, pak je to určitě film pro vás. Pokud ne, můžete ho ponechat mimo svou pozornost. Rozepíšu se více o ději, ať víte, do čeho jdete.

Noc patří nám je celkem netradiční příběh odehrávající se na konci 80. let v New Yorku. Otec Albert Grušinskij (Robert Duvall) a poslušný syn Joseph (Mark Wahlberg) jsou policisté, nezdárný syn Robert (Joaquin Phoenix), který si změnil příjmení na Green, zase šéfuje zábavnímu podniku vlastněnému ruským emigrantem Bužajevem (a přitom nikdo z Robertova okolí netuší, že je z policejní rodiny). Robert s rodinou samozřejmě moc nemluví a žije si svůj uvolněný život plný zábavy a drog.

Jenže otec a syn policisté na Roberta udeří, že do jeho klubu chodí obchodník s drogami Nižinskij a že si musí vybrat, zda je s nimi nebo proti nim. Bobby ovšem hodlá zůstat mimo. Což se mu nepovede, protože Nižinskij nechá odstřelit jeho bratra, který jen se štěstím přežije, a ještě se Robertovi pochlubí, že nechá zabít i starého Grušinského. A nabídne mu zapojení do drogového byznysu. Rodina je rodina a Robert začne spolupracovat s policií a nakonec se sám stane policistou.

Film má pomalejší tempo, závěrečná přestřelka (zajímavě zasazená do rákosového pole) by mohla mít lepší gradaci a logiku, naopak scéna, při níž je Robert odhalen jako špicl, je filmovou lahůdkou. (A myslím, že Jester obzvláště ocení i úvodní scénu filmu s Evou Mendes.)

Spíše než extra mimořádné téma přináší film zajímavou úvahu. Jak bych se zachoval na místě Roberta Grušinského já? Uvědomíte si, že moc možností na výběr nemá (tedy pokud si chce zachovat rovnou páteř a ochránit rodinu). Otce si zabít nenechá, bratra je třeba pomstít, a tak mu nezbývá než začít spolupracovat s policí. Jenže tím si to rozháže s ruskou mafií a půjde mu o život, bude muset žít s přítelkyní v ponorkové atmosféře pod policejní ochranou, tatam je svobodný a zábavný život. Šlo to jinak? Nešlo. Uvědomíte si, jak člověka někdy semelou okolnosti a on s tím nemůže moc dělat.

Film produkovali oba hlavní představitelé Phoenix a Wahlberg, takže je to evidentně jejich film. Povedl se. Joaquin Phoenix ušel dlouhou cestu od prvoplánově zvráceného a zlého Commoda z Gladiátora a film jednoznačně patří jemu.

Mark Wahlberg ušel cestu ještě delší od chlapecké kapely New Kids on the Block, kariéru hustohustého rapera Markyho Marka a ukazování penisu ve výborném filmu o zákulisí pornoprůmyslu Boogie Nights (doporučuju!). V Noc patří nám ale příliš prostoru nemá, mnohem lepší byl jako neuvěřitelně sprostý policista Dignam ve Skryté identitě od Scorseseho.