Co se to v Praze děje? (aneb divadelní lůza)
Nehodlám vůbec soudit, zda je divadelní grantový systém v Praze dobrý anebo špatný. Ani bych o něčem mně tak vzdáleném neměl potřebu psát. Ovšem jen kdyby se můj milovaný Reflex nezbláznil a kdyby ukřičená divadelní lůza nepřerušila zasedání pražského zastupitelstva. Chtěl bych se pozastavit nad tím, kde se v těch lidech bere ta arogantní jistota, že zrovna oni mají nárok na cizí peníze.
Když jsem ještě o celou záležitost jevil aspoň nějaký zájem, reagoval na ni Reflex nikoli vysvětlením problému (což bychom my, co nejsme „z Prahe“, ocenili, abychom si mohli udělat lepší názor), ale pamfletem Richarda Ermla. Po něm následovala série nátlakových článků (zde Veronika Bednářová, opět a ještě jednou pamfletista Erml, zase aspoň trochu zajímavá Bednářová anebo rozhovor s dvěma ředitelkami příspěvkových divadel, jak to mají těžké). Za celou dobu jsem se nedozvěděl, proč je nový grantový systém špatný. Jen, že je špatný, ááno?
Hodně emocí, žádný rozumný argument a to domluvě a řešení vyhovujícím oběma stranám nikdy nesvědčí. Reflex jako zpravodajsko-společenský časopis, jehož si nesmírně vážím a věrně čtu už asi od dvanácti let, v této záležitosti totálně selhal, resp. jednoznačně se postavil na jednu stranu, aniž by dal přiměřený prostor straně druhé. Velice mne to znechutilo a odmítl jsem se pražským divadelním vřením zabývat. Ať se tam navzájem požerou…
Poté ovšem minulý týden následovalo odporné divadlo, které divadelníci sehráli přímo v zasedacím sále zastupitelstva hlavního města Prahy. Ne že bych byl zastáncem „klidu na práci“ moudrých politiků, kteří o všem bezchybně rozhodnou a veřejnost jim do toho nemá co kecat – ale tohle už bylo moc. Bylo to od iniciativy Za Prahu kulturní takové…. nekulturní.
Chápu, že herci a lidé pohybující se kolem divadla, jsou emotivnější, ale chovat se jako dobytek…. To vlastně není ani nekulturní. To je prostě na zblití.
Nechci v žádném případě obhajovat kroky radního Richtera, nepovažuji ho za rytíře, který brání peníze daňových poplatníků proti zdivočelé divadelní soldatesce (ostatně pokud někomu dal osm milionů z městských peněz za toto, pak to o něm také něco vypovídá…). Ale chování a postoj divadelníků jednoznačně odsuzuji.
V celém sporu totiž nejde o nějakou kritiku nového systému, o dotaci na vstupenku, kterou by měla podle návštěvnosti dostávat i soukromá divadla (která město celkem logicky žalovala, že dotuje svá příspěvková divadla a poškozuje tak konkurenci, protože díky dotacím mohou mít třeba nižší vstupné), nebo o přidělování výběrových grantů a nikoli stálých dotací. Tady jde prostě o to, že příspěvková divadla, zvyklá, že je živí někdo cizí, prostě budou mít méně peněz.
Vždycky mě fascinoval přístup umělců k penězům. Jsou přesvědčení, že na ně mají nárok, protože přece dělají kulturu a obohacují společnost, dotace na své živobytí považují za cosi samozřejmého. Ale kde se ty peníze berou, to už je jaksi nezajímá. Neuvědomují si, že žijí z cizího. Jejich ublížený pokřik je proto neskutečně drzý. Hulákat jako paviáni, aby jim město dalo peníze, které pocházejí od daňových poplatníků, je totiž to samé jako řvát na samotné občany, co ty daně platí, ať kurva ty prachy navalí!
Ryčet jako oni může každý, klidně vy i já. Máme stejný nárok na peníze z veřejných rozpočtů jako oni. Žádný. Když si nejsou schopni vydělat na svůj provoz, tak se prostě musí smířit s tím, že jsou odkázáni jen a jen na ochotu někoho cizího jim ty peníze dát. Když se jim to nelíbí, mají dělat něco jiného.
Hlubiny myslí těchto křiklounů bezelstně odkrývá posledně zmiňovaný rozhovor s dvěma ředitelkami pražských divadel v Reflexu, kde se jedna svěřuje, že bez dotací by musela prodávat vstupenku na jedno představení za tisíc korun, protože má malý sál. Božínku!
Co takhle najít větší prostor, aby se zaplatil? Nebo angažovat levnější herce? Nebo hrát hry méně náročné na rekvizity? Nebo takové, na kterou přijde více lidí? Nebo prostě to vstupné na tu tisícikorunu nastavit, když hrají tak úžasně vysoké a kvalitní umění – za kvalitu si lidé přece ochotně zaplatí, navíc do divadla se nechodí obden, aby je to extrémně zatěžovalo, ne? Anebo to prostě zabalit? Nikoli. Řešením je natáhnout ruku a požadovat dotaci. Protože bez našeho umění se svět přece neobejde.
Obejde.
Všechno má svou cenu a když je ta cena vzhledem k protihodnotě příliš vysoká (nejen ta finanční), je třeba se toho vzdát.
Myslím, že divadelníkům by více pokory nejenže slušelo, ale také i prospělo. Být pražským radním a mít tu moc utáhnout finanční kohoutek, tak by po takovémto extempore divadelníci nedostali už ani korunu.
PS: Jak jste si asi všimli, zásadně jsem se v článku vyhýbal označování divadel či jejich her za komerční nebo nekomerční, jak to činí sami divadelníci. Přesvědčení, že nekomerční umění je to jediné správné a povznášející a komerční naopak úpadkové, oblbující a nehodnotné, považuji totiž za největší hovadinu a doklad arogance těch, co dělají to „pravé“ umění.
Výběr článků k problematice
Základní nastínění celého problému z iDNES
5. 06. 2008 v 20.29
Jeden z mála článků, se kterým souhlasím od začátku do konce..to se ti povedlo!!
5. 06. 2008 v 22.32
Jeden z mála článků, se kterým od začátku do konce nesouhlasím? Možná některé tvé argumenty mají logiku. A kdybych se na věc díval jen logicky a tržně, tak ano, divadla se přece mají chovat tak, aby se uživila. Jenže to podle mě právě není ten správný přístup. Kultura není věc, která by se měla měřit jen podle nabídky a poptávky, je to něco víc. A přerozdělování rozpočtu a grantů by přece mělo být o tom, že ti úspěšní vypomáhají těm méně úspěšným (třeba i jen v danou chvíli). Proto progresivní zdanění, proto sociální dávky, podpory v nezaměstnanosti atd. Ať už je jejich míra jakákoliv, vždy je jejich základním aspektem ta pomoc. A stejným způsobem by měli tím pádem fungovat i dotace kultury a divadel. Proto mě osobně přijde absolutně nelogické, přerozdělování peněz na základě prodaných vstupenek, tím se zcela ztrácí ten původní smysl. Ano, je těžké rozhodovat, co je kulturní více a co méně, kdo má kolik dostat atd. Ale princip pana Richtera je pro mě absolutně nestravitelný. Možná spíše přímo nechutný. A k nechutným věcem občas přicházejí nechutné reakce, aby se na ně vůbec upozornilo. Opět je těžké hledat někde hranici. Pan Richter si s ní evidentně také hlavu nelámal. Kultura nikdy nebude výnosnou nebo úplně soběstačnou oblastí. Ano, divadla se musejí snažit vyžít co nejlépe. Ale tvůj odstavec s návrhy jako, tak si zařiďte větší sál, dejte vstupenku za tisíc atd. pro mě ještě o dost víc sráží tvůj článek. Chápu, že máš na věc jiný názor, ale tímto odstavcem se podle mě přibližuješ aroganci pražských radních. Mám v živé paměti to, jak politika brněnských radních málem zničila nejlepší brněnské divadlo v 7a1/2. Jejich divadélko bývalo vyprodané, přesto prostě takováto divadla z dotací žily, žijí a žít budou.
Tak sem se nějak moc rozepsal…Netroufám si hodnotit akci na radnici. Prostě asi z pohledu divadelníků byla potřeba. Prostě návrh systému rozdělování mi přijde absolutně nesmyslný.
6. 06. 2008 v 11.14
Jenda - Na preklenuti chudych casu kdy se nedari slouzi instituty sporeni, nebo pripadne pojisteni. Jestli je pro tebe kultura důležitá, musíš si ji zaplatit. Je nepřípustné abys bral mé peníze na uspokojení tvých hodnot. Nauč se platit si své koníčky.
Když budeme z daní dotovat prodělečné supermakety, bude aspektem také pomoc. To není argument. Ať si každý dotuje ze svého to, co považuje za důležité.
6. 06. 2008 v 11.32
Ode mne jen pár poznámek:
1) Jak již z mých politických testů vyplývá, v sociální rovině nejsem 100 % liberální - na tomto výsledku se projevuje právě můj postoj ke kultuře. Jsem totiž pro podporu kultury včetně té, která se sama neuživí. Proč? Přijde mi, že tady se pozná, nakolik je vyvinutá naše civilizace. Dovedeno ad absurdum, spoléhání ve věci kultury jen na trh by z mého pohledu vedlo k úpadku naší civilizace. Trh sám o sobě lidstvu spásu nepřinese; jde i o to, nakolik si lidé uvědomují určité hodnoty. A to by se mělo odrazit ve financování kultury. Ovšem za určitých podmínek a ostražitě, protože člověk je člověk a kdo bere, vždycky chce víc. Odtud mě také -
2) Děsí arogance příjemců kulturních dotací. O tom je Mílův článek a v tom 100 % souhlasím. Sakra, když si vyberu v životě profesní dráhu herce, vím do čeho jdu. Musím se spoléhat na lidi a jejich náklonnost. Nemůžu si nic diktovat. Zcela legitimní mi pak přijde, když divadelníci organizují petice, zaplavují časopisy články atd. Tak to má být. Snaží se získat veřejnou podporu a veřejná podpora je to jediné, co by jim mělo pomoci. Představa divadelníků jako kulturní avantgardy, která vtrhne do úřadů, vezme dukáty, začne hrát a lidé budou šťastni je opravdu děsivá (Lenin se usmívá).
3) S financováním kultury je ten problém, že nelze exaktně měřit účinnost. Lze však nastavit rámcové mantinely a rozdělování grantů pokud možno svěřit kompetentním, zaujatým lidem různorodého složení. Např. fungování budějcké Baziliky je pro příkladem podniku, který by mohl vyžít za daleko méně peněz (od nás občanů) a stačily by k tomu ty mantinely. Nebo tam neberou technici (rozuměj nekvalifikovaný personál) kolem 25 000 Kč ?!?
4) Zato herci pražští levný chleba nemají, to je třeba si v debatě přiznat. To bych článku vytkl. “Sehnat levnější herce” je asi mimo realitu. Co jsem se dočetl, i zkušený a úspěšný herec bere v Praze (!) 15 - 20 tisíc. Tedy nic moc.
Věda toto, vycházejíce z (1), říkám: dávejme divadelníkům peníze, a ne málo; jen pozorně, zrušme divadla, kde jsou tradičně prázdné sály (věřím, že jich je v Praze dost), naučme divadla lépe hospodařit (jak mi napověděl rozhovor s ředitelem (?) Ta Fantastiky, je solidní prostor pro zlepšování v tomto směru).
Poznámka na závěr: v Respektu jsem čet článek už nevím koho, veskrze střízlivý, kde mj. autor poukazoval na skutečnost, jak (hodně) jsou státem dotovány naše politické strany. Tuším někdy kolem roku 2000 si značně navýšily příděl na 1 mandát (na 1 000 000), což zamítl ústavní soud, tak se po česku přijal nový zákon (dávající stranám 900 000 za mandát). Vtip je v tom, že financování stran především státem je v Evropě fenomén posledních 30-40 let, jinými slovy, předtím se bez toho strany obešly (byly nuceny shánět peníze jinde)!!! Tak to vypadá, když si někdo zvykne brát.
6. 06. 2008 v 11.57
Mira - Takže vám připadá OK utrácet cizí peníze za vaši představu o civilizaci? Takže má být kdosi kdo nevědomým masám prostě tu civilizaci nanutí? Ideálně mu dáme všechny svoje prachy a on za ně pro nás zadotuje všechny ty dobré věci jako je pomoc nemohoucím, kultura, pravda a láska?
Nakolik je naše civilizace vyvinutá se nepozná podle toho, kolik peněz divadla dostanou od státu, ale podle toho kolik peněz dostanou divadla od samotných návštěvníků. Naopak dotace skutečný stav zakrývají. Díky dotacím se nepozná nic. To, že divadla dotaci vůbec potřebují o civilizaci vypovídá samo o sobě. Potěmkinovské vesnice.
Podívejte jak jsme kulturní, kolik máme divadel. Co na tom, že ve skutečnosti nejsme kulturní, jen máme divadla.
Bez dotací by nedošlo k úpadku, jen by se skutečný stav odmaskoval. To se vám jen zdá naše civilizace vyvinutá, když si chodíte do divadel za peníze těch, kdo do nich nechodí a udržujete tak svou iluzi. Starejte se abyste byl kulturní vy, nesnažte se pozdvihovat a zachraňovat civilizaci. Ona je součtem jedinců. Postarejte se aby váš příspěvek do součtu byl co nejlepší.
6. 06. 2008 v 11.57
to pizi: Dovedeno ad absurdum: Mě se třeba zase nelíbí ničení některých částí naší krajiny budováním silnic, které taky platí stát ze svého. Já jsem proti jejich budování a kor budování ze státních peněz. Takže tady zase ty a jiní berete peníze na uspokojování vašich hodnot - plaťte si silnice ze svého. Dotuj si ze svého co ty považuješ za důležité. Stát a státní správa prostě platí spoustu věcí, se kterými ten či onen nesouhlasí. To neznamená, že by z toho něco měl vynechat. Podle mě je kultura oblastí, na kterou by stát přispívat MĚL. Takže tvůj argument je pro mě dost divný. A pokud bych ho měl opravdu aplikovat bez výjimek, není potřeba mít žádný rozpočet, protože každý si sám zaplatí to, co chce.
to Mira: A co když je pro ty divadelníky narušení jednání zastupitelstva prostě jen akcí, jak na sebe upozornit. Nějak v tom nevidím tu děsivost. Ano, možná už to bylo trochu přehnané. Ale na extrémní návrhy extrémní reakce?
Samozřejmě, že se divadla musí naučit i lépe hospodařit, ale v tomto případě to odnášejí i ta, co hospodařit umí.
Jinak ta poznámka s politiky na článek v Respektu je dobrá. Proč dotujeme je a kulturu ne?
6. 06. 2008 v 12.26
Jendo, no však taky že ano. Cílem je nemít rozpočet ve smyslu rozdělovat centrálně peníze vybrané násilím od občanů. Ano dálnice by se také neměly stavět z peněz státu.
Píšete: “Podle mě je kultura oblastí, na kterou by stát přispívat MĚL.” V tom je právě ten problém. Nepřispívá stát přispíváme my. Jinými slovy říkáte:
Podle mě byste vy všichni na kulturu měli přispívat.
Já bych rád přispíval na to, co považuji za důležité já a né na to co považujete za důležité vy. Zároveň bych vám nebránil přispívat na to co chcete vy a nenutil vás přispívat na to moje.
6. 06. 2008 v 12.35
pizi, tohle je pro mě dost velký idealismus z tvé strany. Podle mě to není prakticky proveditelné. Pro mě je jednou z funkcí státu a samosprávy přerozdělování financí na to, s čím většina společnosti souhlasí. Ano, ne vše využije každý.
Ta věta se silnicemi byla ukázka, že je to podle mě absurdní. Prostě i když by podle mě mělo jít třeba méně peněz na silnice a armádu a více třeba na kulturu a na něco by podle mě neměli jít peníze vůbec, někdo to zas vidí jinak. A proto se ta společnost musí domluvit, na co ty peníze půjdou. A zástupcem té společnosti je pak stát, který je přerozdělí. Nedokážu si představit, jak bys chtěl realizovat ten tvůj cíl.
6. 06. 2008 v 12.45
Ano, realizovat to v dohledné době nelze, ale mě by se líbilo k tomu směřovat. Například postupně snižovat daně a zároveň s tím postupně snižovat dotace na kulturu. Klidně v horizontu desetiletí. Ano problém, volební období je jen 4 roky a kdo ví co bude pak.
Společnost se nemusí domluvit na co ty peníze půjdou. Tak jako se nemusí domlouvat zákazníci co si kdo koupí v sámošce. Každý si zaplatí to své a sámoška funguje aniž by se davy domlouvaly jak ji udržet při životě.
Zatím ovšem vidím opačný postup. Vybírá se stále víc a dotuje se stále víc. Což je fixuje daný stav a vytváří stále zavislejší subjekty a stále více to ze společnosti vytlačuje ideu, že každý by si měl platit to své.
6. 06. 2008 v 12.52
Promiň, ale já si prostě nedokážu představit, že by to fungovalo. Nikdo by prostě podle mě nedával peníze na to, co využívají i ostatní. Takže veškeré věci využívané všemi by postupně zchátrali.
6. 06. 2008 v 13.01
Jenda - Když by to tak bylo, tak ať to tak je. Proč by lidé neměli mít to, co si zaslouží? Které věci jsou využívány všemi? Vezmi si dálnice. Jak to, že vedou i do zahraničí? Jak může dojít k tomu, že v německu napojí dálnici na naši? Když rozpůlíš republiku, dojde k jinému stavu než při spojení dálnic ČR a Německa? Proč by si každá půlka republiky nemohla postavit za své dálnice u sebe? A proč ne čtvrtina republiky? Jak říkám, nevidím žádný pohyb směrem ke spravedlivějšímu uspořádání, spíše naopak. Já z městečka s jedním kulturákem, dotuju Praze mraky divadel, kam v životě nevkročím. Nebylo by spravedlivější kdyby si každý platil divadla sám? Tak proč se tím směrem nevydáme? Proč naopak jde úplně opačně. Chápu, že tu máme z minulosti nějaký stav, který nelze změnit ze dne na den, ale my ho neměníme naopak v tom ještě pokračujem dál a dál abychom v budoucnu mohli naříkat nad tím co jsme to z minulosti zdědili a jak to nejde snadno změnit.
6. 06. 2008 v 13.07
Nemyslím, že bys ty dotoval divadla v Praze. Tvé daně jdou do místa, kde máš trvalý pobyt a daně Pražáků jdou do Prahy.
Čtvrtina republiky? To je pořád určitá společnost, malý stát, který se musí nějak domluvit a přerozděluje. Pochopil jsem Tě tak, že jeden každý jednotlivec by si platil, co chce. A to je pro mě nereálné
6. 06. 2008 v 13.10
pizi: To z mého příspěvku vůbec nevyplývá. Doporučuji druhé čtení. Z mojí představy o civilizaci vyplývá můj názor na financování kultury. Vtip je v tom, že trh nemůže odrážet všechny hodnoty spolčnosti, to je iluze. Např. ja vidím divadelní tvorbu jako velkou hodnotu, ale jdu na hru 2x do roka. Život je složitější. Člověk vyznává určité hodnoty, ale také má své potřeby (pití piva, například), úkoly, které si sám zadá, a povinnosti, které musí plnit.
Kultura z mého pohledu má být v určité míře státem dotovaná, ale jestli bude a nakolik, o tom přece rozhodnou zvolení zástupci. Jinak jste, byť omylem, trochu uhodil hřebík na hlavičku, někdy přemýšlím o mase jako lůze a úloze elity ve společnosti. Co teprv Míla, který by zavedl majetkový cenzus :-) A děkuji za starost o mou kulturní úroveň a můj příspěvek k blahu lidstvu, pracuji na tom každý den.
6. 06. 2008 v 13.16
Offtopic: Budiž poznamenáno, že tento Mílův příspěvek překonal v počtu komentářů dosavadního rekordmana - můj přispěvek Jak blít a srát najednou. Berme to jako výpověd o stoupající kulturní úrovni našich čtenářů.
6. 06. 2008 v 13.45
Zase ten zakerny maskovaci vyraz “Statem dotovana” Ne statem, nami vsemi. Ja si myslim, ze bys mel platit lidem na trebaaaa, hmmm multiplayer hry. Presvedc me, ze existuje nejaky klic ze ktereho jasne plyne, ze pozadovat po vsech ostatnich aby platili na divadla je ok a pozadovat po ostatnich aby platili na multiplayery ne.
Pokud vidis hru jako hodnotu nic ti nebrani na ni prispet aniz bys sel do divadla v tom problem neni. Problem vidim v tom, ze TVE hodnoty maji udrzovat DRUZI. Chapej TVUJ nazor mluvi o tom co se ma dit s MYMI penezi.
6. 06. 2008 v 13.47
Jenda - Jeden každý jednotlivec by si platil, ale také by samozřejmě měl možnost domluvit se s ostatními a přesvedčit je aby DOBROVOLNĚ platili na něco z čeho budou mít společný užitek. Jenomže to je možné jen v menších komunitách, ne v milionech lidí.
6. 06. 2008 v 14.24
to pizi: Lidé vždycky žili jakýmsi způsobem pohromadě v nějakých zavedených institucích,a vše co Tě dnes obklopuje je výsledek těchto společných institucí-Tvoje škola, Tvoje město, … a to vše na pozadí jakéhosi kulturního vývoje. Dobře, můžeme najít způsob v jakých lepších institucích by lidé mohli žít, klidně to může být postaveno i na dobrovolnosti. Ale jedinou společenskou praxí, dle kterého se život lidí bude odvíjet, nemůže být volný trh- resp. peníze. Potom by jsi totiž redukoval život člověka pouze na peníze. Ale člověk musí ke svému životu mít i určité jiné hodnoty- jakousi společnost, ve které se bude dobře cítit, jakousi přírodu, jakousi návaznost na minulost,atp. A peníze toto vše nezajistí. Jsem zastáncem volného trhu,ale on nemůže řídit naši společnost, a to z toho důvodu, že je v té teorii něco chybného, co jeho autoři nezamýšleli. Mám na mysli externality. Do cen se mnohdy nezapočítavají vedlejší důsledky, které to s sebou přinese. Že když si koupím auto, tak tím zároveň podporuji-podle toho,kde je továrna postavena- zničení půdy ,která přináší jídlo-a to si většinou člověk neuvědomí(nebo spíše nemá možnost si to uvědomit) A to nejen na přírodě, ale i na společnosti- zhoršování vztahů. Když by to bylo jen v ruce tohoto volného trhu, pak by se mohlo taky časem stát, že by společnost zanikla na základě toho, že by neměla vhodné prostředí k životu. Navíc asi nikdo by nechtěl platit třeba nemocnici, protože ty raději utratí raději pro něco, co jej osobně bere více. Ale když potom onemocní, rád této věci využije. A jsou mnohé věci, které musí být postaveny nějakou oficiální institucí, na které malá komunita mít nebude- nějaká velká elektrárna, tam je třeba spousty odborníků,kapitálu, apod.
6. 06. 2008 v 14.32
A ještě k té kultuře- její přínos není přímý, jako například že nějaká továrna přinese tolik a tolik statků,ale je nepřímý. Dám příklad z jedné oblasti, myslím že těch oblastí je více. Existuje něco jako psychologie prostředí, tedy jak na člověka prostředí působí. Asi nikdo by se necítil dobře v betonové džungli mezi samými komunistickými paneláky, a každý se cítí lépe třeba na historickém náměstí. Ale ani pěkné budovy,jejich diverzita, a taky třeba parky, a jiné takové věci, by nevznikly bez kulturního vývoje, bez architektury a architektů.
7. 06. 2008 v 11.53
Externality jsou externalitami proto, ze stat brani v jejich zpoplatneni. Obyvatele mesta nemaji moznost zkasnout mistni elektrarnu za to ze jim nici vzduch, apod. Trh nema neco ridit, trh je princip. Jeho vyuziti zavisi na lidech. To ze lide radeji daji prachy za zmrzlinu misto aby je usetrili na nemocnici neni chybou trhu. Mluvis o hodnotach nutnych k zivotu. Hodnota se da vyjadrit penezi. Jestlize ma pro tebe hodnotu priroda, pak ji vyjadri tim, ze za ni das penize. Zase jsme u toho moje hodnoty a povinost druhych mi na ne prispivat.
Tovarna je postavena na pude, ktera nekomu patri. Ten nekdo je opravnen posoudit hodnotu jakou pro nej ta puda ma a on rozhodne zda ji te tovarne proda. Jestli chces nejakou pudu pouzit pro vyrobu jidla, kup si ji a jidlo vyrabej. Je nepripustne rozhodovat o cizi pude.
Zakladnim vychodiskem mych uvah je fakt, ze hodnota nejake veci je individualni. Krasne namesti v Praze pro me hodnotu nema a ja nechci plytvat svou energii na udrzovani hodnot nekoho jineho. Je povinnosti kazdeho se postarat o sve hodnoty. Je naprosto spravdlive kdyz ten kdo se o to co povazuje za hodnotne nestara o to prijde. Pripada mi naprosto zvracene ze kdosi ma kohosi chranit pred nasledky jeho cinu. Jestli nekdo potrebuje vladu na to aby mu nasilim brala penize a sporila je pro nej na leceni, pak takovy clovek nemuze mit volebni pravo. Je nesvepravny a rozhoduje za nej kdosi jiny.
Porad argumentujete tim, ze vite lepe nez ja co je pro me dobre a proto budete kulturu podporovat z mych penez i proti me vuli.
9. 06. 2008 v 9.23
S Milanem 100% souhlasím. Dovolil bych si jeden příklad:
Hraju v kapele, je to prostě koníček, jako každý jiný, samozřejmě mě to neživí. Řekněme, že dám v práci výpověď a začnu se dožadovat dotace. Děláme dle mého názoru “špičkovou kulturu jako řemen, žádná komerce, ale umění, pičo!”. Mám tedy nárok na veřejné peníze, když na koncert přijde cca 20 lidí? Nebo mám nasadit vstupné na cenu, která mi pokryje náklady a doufat, že si vydělám aspoň na nové struny?
Do divadla nechodím, naprosto mě nezajímá. Českou kinematografii programově ignoruji. Na veřejnoprávní TV nepřepnu ani na zprávy. Rozhlas neposlouchám ani v autě (a když už náhodou, rozhodně to není ČRo). Na všechno tohle platím, aniž by se mě kdokoliv na něco ptal. Držím hubu a krok, ale myslím, že mám přinejmenším právo vytočit se doběla nad nehoráznými požadavky “umělců”.
9. 06. 2008 v 11.21
Docela s tim souhlasim,
ale pokud daji dotaci jednem maji ji dat i druhym,
jinak to neni ani kapitalismus ani naka jina sracka…
11. 06. 2008 v 18.34
K jednotlivým myšlenkám a zmínkám v komentářích:
Souhlasím s trefným piziho tvrzením, že počet divadel neznamená větší kulturnost národa, ale jen ten počet divadel.
Kulturu nelze řídit nabídkou a poptávkou. (Jenda) Právě, že to je naprosto nutné, protože poptávka je výrazem zájmu o daný druh umění. Proč uměle udržovat při životě něco, o co není zájem, kam nechodí lidé? To je jen plýtváním peněz. Ovšem z cizího krev neteče, jak vidno na postojích divadelníků. To, že převládá poptávka po nováckém braku a nikoli „vysoké“ umění pro intelektuály je věc jiná. Řešit to podporou té „správné“ kultury z kapes lidí, kterým je ukradená, je prostě špatné.
Dotace na vstupenku.(Jenda) Článek se vůbec nezabýval systémem pražských grantů, ale jen nepřijatelným chováním divadelníkům a jejich arogantním nárokováním cizích peněz; v komentáři je to mimo téma. Ani nyní se nebudu ke konkrétním bodům sporu vyjadřovat.
Kultura nikdy nebude výnosnou (Jenda). Absolutní nesmysl. Rockové a popové kapely se koupou v penězích, kina jsou narvaná, knížek vychází v Čechách nejvíce v historii a i ta pražská divadla vydělávají, když mají rozumný management nesložený z dojičů městského rozpočtu.
Trh sám o sobě lidstvu spásu nepřinese, spoléhání kultury jen na trh by vedlo k úpadku. (Míra) Je to zcela naopak. Volný trh je nejefektivnějším hledáním nových cest, systémem prospěšným pro všechny, prodávající i kupující. Prudký rozvoj evropské civilizace v 19. století (včetně gramotnosti, vědy i té kultury, jež byla náhle přístupná i masám) je důsledkem opuštění merkantilistických teorií, rušením protekcionistických cechů atd. Regulace volného trhu vede k ekonomickému a posléze i kulturnímu úpadku. Protože jen společnost bohatých jednotlivců si může dovolit rozvoj kultury sponzorovat (ze svého). Když nebudou muset lidé platit vysoké daně, zbyde jim více peněz na kulturu a i tu tisícikorunu za lístek dají.
Extrémní reakce na extrémní návrhy? (Jenda) Nesmysl. Pražští radní nevtrhli do nějakého divadla a neřvali tam na herce a vedení, jak mají ušetřit, aby je nemuseli tolik dotovat. Nechovali se jako lůza, jako divadelníci.
V teorii volného trhu je cosi chybného, co autoři nedomysleli. (Nobedar) Volný trh nikdo nevymyslel, ten je tu od počátku věků. Je tím nejpřirozenějším mechanismem směny a jeho deformace jakýmikoli restrikcemi a redistribucí se vždy nakonec vymstila (viz Velká krize ve 30. letech nebo východoasijská krize v 90. letech a koneckonců i bankovní krize před deseti lety u nás).
Na závěr: Stejně přirozený jako volný trh je lidem vrozený i altruismus - lidé vždy pomáhali těm členům společenstva, kteří si nemohli pomoci sami. Dnes roli pomocné ruky bohužel převzal stát a pokřivil tak společenské vztahy i uvažování člověka. Netvrdím, že se každý má spoléhat jen a jen na sebe a nemá se mu pomáhat. Jenom tvrdím, že ta pomoc a podpora má mít určitou míru a nelze ji nárokovat. Chování pražských divadelníků jen ukazuje, jak příliš dlouhé sání vemínka veřejných rozpočtů strašlivě deformuje myšlení a jak obtížné je takového vykrmence, zvyklého na tučnou výživu, odstavit. Peníze od státu či samosprávy si dnes nárokuje leckdo a nabobtnalost veřejných rozpočtů dosahuje zcela nepřijatelných rozměrů. Opravdu mě děsí fakt, že míra přerozdělování HDP od Belle Époque stoupla z 5 až 15% (a svět tehdy fungoval a kultura neupadala) na dnes zcela běžných 45 až 50% (přes 60% v socialisty uctívaném, ale ve skutečnosti značně nebohém Švédsku). A můžou za to právě takovíhle křiklouni, kteří jsou přesvědčeni, že právě oni ty peníze dostat musí.
12. 06. 2008 v 11.20
Je spousta věcí, které se nabídkou a poptávkou neřídí, ale peníze se do nich také cpou. Určitá pomoc kultuře by tu být měla.
Dotace na vstupenku - to už bylo v rámci debaty a ne článku, to máš pravdu.
Nevím, kde jsem řekl, že kultura nemůže být výnosnou, toho si vědom nejsem. Ale prostě některá divadla s náročnějším repertoárem těžko budou mít takové příjmy, jako třeba muzikálová divadla. Samozřejmě, jejich hospodaření jde zlepšit. A to, že se rockové a popové hvězdy koupou v penězích je právě ukázka toho, že je tu něco špatně nastaveno. Nepřijde mi, že by se o ty prachy zasloužili víc, než třeba divadla. Je to i tím, že hudba v dnešním světě může být globální, divadlo těžko. K tvým dalším argumentům - kina jsou narvaná? Opět - na pár hollywoodských hitů chodí hodně lidí a zbytku filmů podstatně upadá sledovanost a návštěvnost v kinech! A není to o kvalitě, spíše o masivní reklamě a mediální masáži, kterou si menší produkce dovolit nemohou - opět mohou pomoci granty ;) to je v podstatě i věcí těch pražských divadel. Nevím, jak které divadlo kolik vydělá, ale řekl bych, že v plusu jsou ta, která využívají mediální masáže, různých “hvězd” a hvězd českého showbyznysu a podobně. A knížek sice vychází nejvíc, ale autoři na nich rozhodně nevydělávají. V Česku jsou takoví dva tři autoři, kteří si psaním knih vydělají. Zbytek žije z různých přispívání do časopisů a, světe div se, GRANTŮ.
Extrémní návrhy - ano, radní sice nikam nevtrhli, ale způsob jejich rozhodování a vymýšlení za extrémní považuji. Klasické o nás bez nás. Divadelníků se nikdo na nic neptal, při prvotních návrzích. K jednání byli přizvání až poté, co se ozvali. A to stejně převážně jen aby to vypadalo.
Na závěr malá poznámka. Volný trh tu rozhodně není od počátku věků, jak píšeš ;)
14. 06. 2008 v 12.29
Někteří lidé prostě dávají věty bez argumentů. Volný trh tu nebyl odjakživa, a také bych pochyboval o tom, že je “nejpřirozenějším mechanismem směny”. Ač volný trh je dobrá věc, v okamžiku, kdy se to stane prioritou číslo jedna a bude se tím řídit vše - budeme za určitou inkubační dobu velmi nešťastní z následků.
17. 06. 2008 v 13.13
Tvrzení o přirozenosti volného trhu a jeho pradávném původu považuji za axiom, ale vzhledem k tomu, že se v diskusi objevila již dvě zpochybnění tohoto nezpochybnitelného faktu, tak budiž, dvěmi jednoduchými polopatickými argumenty tento axiom podložím.
Volný trh se zrodil ve chvíli, kdy lidé měli mezi sebou co zobchodovat - kdy třeba pračlověk zvážil, zda se mu vyplatí vyměnit mamutí kel za pazourek nebo nikoli. První regulace volného trhu se objevily až poté, se vznikem nadřazené instance, která měla moc regulovat - tedy státu, resp. primitivních státních zřízení (chrámové a palácové hospodaření u chalkolitických mezopotamských despocií) a zesilovaly s rostoucí mocí státu (od regulace úrokových sazeb a cen obilí v Římě, přes mílové právo a cechovní privilegia ve středověku, přes novověký merkantilismus, Navigation Act a podobné zákony až po dnešní regulaci a dotování snad všeho).
A nejpřirozenějším mechanismem směny volný trh prostě je. Protože ve volném trhu proti sobě stojí dva subjetky, jeden nabízí, druhý poptává - a to takovým způsobem, aby to pro oba bylo výhodné. Když obchod jeden z nich za výhodný považovat nebude, prostě se neuskuteční. Zcela svobodně, čistě jen na svém rozhodnutí. Netuším, co je přirozeného na tom, když do procesu vstoupí někdo třetí, komu do toho obchodu nic není, svobodu rozhodování naruší a nadiktuje cenu, za niž se obchod musí uskutečnit, nebo množství zboží, které poptávající musí odebrat.
17. 06. 2008 v 13.25
A ještě k podpoře kultury. Nejsem proti, aby se kultura podporovala, ale do určité míry (a znovu opakuji, že tato podpora nemůže být nárokována) - tuto míru je třeba rozumně hledat. To, že lidé chodí na hollywoodské trháky, neznamená, že je v našem kulturním systému či ve společnosti něco špatně nastaveného (Jenda). To znamená, že v té oblasti není, díkybohu, nastaveného vůbec nic a řídí se pouze **svobodnou** poptávkou a nabídkou - lidé jdou prostě za tou kulturou, kterou poptávají, a její tvůrci se jejich vkusu snaží vyhovět. Není to mediální a reklamní masáží, ale prostě tím, že lidem jednoduché věci prostě vyhovují více než ty složité, nad kterými se musí přemýšlet (prostě radši půjdou na Ramba než na Bergmana). To víte, že i mně by se více líbilo, kdyby lidé více četli a nečuměli na Novu. Ale nezbývá než se s tím smířit, dělat se s tím nedá nic. Svět je prostě takový. Nelze přece lidem nutit, na co mají chodit a na co ne.
17. 06. 2008 v 20.27
Ono by se dalo polemizovat, jestli to takhle ti lidi chtějí nebo jestli do toho byli “dotlačeni” tou produkcí a zvykli si. A rozhodně nesouhlasím s tím, že se s tím nedá nic dělat. To je asi ten zásadní moment, od kterého se pak vše odvíjí.
25. 06. 2008 v 13.49
Ještě jedna obecná poznámka určená Mílovi a jeho východiskům:
Představa volného trhu (a jeho fungování) není nic jiného než teorie, ať už tomu chceš věřit, nebo ne. Každá teorie se přitom snaží přispět k pochopení určité věci, ale přitom se nevyhne obětování něčeho, redukci reality, kterou reflektuje.
Proč o tom mluvím? Tvoje víra v dokonalé fungování trhu je absolutizace jedné teorie, kterou provází zapomenutí jejích nedostatků. Byť je i mému rozumu hodně blízká, tato absolutizace (jako každá absolutizace) mě děsí.