Neschvaluji bomby, dýky
Chystám se na Floridu. Respektive na jeden den znovu do New Yorku, poté na čtyřdenní pobyt na Floridě, který uzavře další den v New Yorku. Od středy 23. do pondělka 28. se juknu po USA. Toť skoro všechno co uvidím mimo místní končiny, v nichž světlo do našich životů přináší hvězdný Splish Splash. Ale nebudu sýčkovat: těším se jak malej Jaroušek.
Po několika tučných šecích, několika zadobře mi dělajících nákupech a nemile vysokých, zaplacených nájmech, se stav mého účtu pohybuje kolem zprofanované nuly, za kterou nejsem rád já ani moje banka. Proto jsem naplánoval společnou schůzku na dnešní ráno, vzal si hodinu a půl volno, našel šek z předminulého týdne a dnes očekával šek za týden minulý. O přenesení mých malých dolárků z šeků na účet mi šlo především proto, že jsem chtěl dnes koupit letenku na Floridu.
Jenny z kanceláře mě po optání ujistila – dva dny zpátky -, že šek můžu dostat hned ráno před devátou. Včera večer jsme ale byli upozorněni, že šeky budou až odpoledne. To je pech, když ho jedinkrát potřebuju už ráno, říkám si. Do banky jsem vyrazil teda jen s jedním, což znamená, že do banky pojedu zas příští týden. Tzn. vzít si znovu volno, zmíněnou hodinu a půl, jinak řečeno nevydělat 15 dolarů, v přepočtu mírně přes 300Kč. Šek za minulý týden jsem teda dostal dnes odpoledne. Jenny se mi znovu omlouvala, s tím, že za zdržení můžou teroristické útoky. Jakže? Uzavřená letiště nezbrdí jen cestovatele, ale i poštu.
A je to tu. Teroristické hnídy se prímo dotkli mého života – připravili mě o 300 korun. Nejde ani tak o částku, a už vůbec né o princip – že jedinec, jenž zabíjí jiné prostě proto, že je veden (jakkoli neodbytným) pocitem o nesprávnosti světa, je pomýlený, jeho činy neomluvitelné a jako nejhorší z nejhorších patří za katr je zřejmé. Píšu to proto, že teroristé přímo vstoupili do mého života. Jinak: jejich činy mě poškodily. Prvně. Chtěl jsem se jen s vámi o tuto nepříjemnou novinku podělit. (Byl jsem ve Skotsku, když se udály útoky v Londýně – a já nanejvýš věděl, co uvidím večer ve zprávách a o čem hovoří člověk za výlohou kavárny. Nebydlím v Praze, aby mě voják před obrněným transportérem u Rádia Svobodná Evropa navedl na jinou, delší cestu do práce.)
Přirozeně stejné a horší „újmy“, než jaké tu popisuju, jsou následkem lhostejných úředníků, třeba. Ale lhostejný úředník nikdy neudělá mě něco bytostně odporného: nezabije mě v zájmu pomýlené vize.
Naoplátku já o něm nikdy nebudu psát patetické články.
Vzkaz teroristickým hnídám – věčný plamen Luciferův do vašich řití. A jedno díky klukům od Bonda.