Jel jsem za teplem, na jih
Večer před odjezdem na dovču jsem se konečně ostříhal. Ovšem půjčenému strojku, jenž jsem použil, došly baterky hned poté, co jsem si vprostřed čela vyholil výsek trojúhelníkového tvaru, s vlasy dlouhými 12 mm. S originálním sestřihem jsem vyskočil dalšího dne, ve středu 23.08., z autobusu na Manhattnu, chvíli bloudil ulicemi ve snaze najít holiče, ale poté, co jsem ho nenašel, přestože jsem uviděl i česko-slovenské centrum lákající na koncert Tublatanky, poptal jsem se a přes ulici zašel k místnímu holiči. Podle kolemjducí černošky, které jsem se pro jistotu zeptal na názor na cenu, byl na Mahatten levný – 13 dolarů.
V Museum of Modern Art jsem se setkal s Tomem, Romanem, Ivetou a pro mě do té doby neznámými jedinci – Katkou a Lukášem. Museum jsem čekal větší – věděl jsem, že ve sbírce má fotky Cartie-Bressona, ale že nakonec uvidím jen dvě mě překvapilo. Kresby i malby jsem jako obvykle přelítl, rozprávěje přitom s Tomem. Zajímavé bylo patro s designem a architekturou, především design myslím (starý Macintosh, staré dobré CD,…). Poslední patro věnované dada a jeho příbuzenstvu jsem opět proběhli, jen se zastávkou u slonního videoartu.
Poté jsme se čely namířili na jih, na samý spodek Manhattnu, kde jsme vsedli na loď a prohlédli si tuto část z vody, což byl hodně dobrý nápad. Zbytek podvečera zabralo doprovázení děvčat a Toma na letiště, večer jsme strávili v irské hospodě nad sklenicí Plzně.
Už spolusedící v letadle mi dávali tušit, že zvěsti o Miami jako španělsky mluvícím městě s anglickojazyčnou menšinou nebudou nepravdivé. S Romanem a Lukášem jsem se zase sešel na letišti chvíli po poledni, odtud jsme vyrazili půjčit si auto. Autobus kyvadlové dopravy právě u náší společnosti nejel a nejel, zatímco od ostatních půjčovatelů aut jezdili a jezdili. Nakonec přece přijel a hodil nás do krámu, kde se cena po 10 minutové rozpravě z 65 dolarů za propůjčení auta střední velikosti vyšplahala na necelé čtyři stovky. Zákon je zákon, a tak jsme mimoj. připláceli osmedesát dolarů za to, že nám ještě nebylo pětadvacet.
Z půjčovny jsme dle půjčených instrukcí zamířili na proslavenou jižní pláž, zvanou trefně South Beach. Cestou se poprvé projevil můj slabší orientační smysl a po včasném Romanově varování jsem taktak neprojel dálniční mýtné bez placení. No ale za výlet jsem životní součet ujetých kilometrů navýšil zhruba o 30%, neboli několik set mil (a z toho pouze jednu míly v protisměru). Symbolicky jsem cestu zakončil znovu v půjčovně, kde jsem byl před navrácením o kontrolní nastartování, kteréžto se mi hnedle na poprvé nepovedlo..
South Beach je kouzelné místo – ostrůvek palem z jedné strany lemuje písečná pláž a dál jen Atlantik, druhou stranu obklopuje rušná ulice plná restaurací a klubů, lákajících číšnic a zářících neonů. Po menších komplikacích jsme si zajistil postel, vlastně tři v rodinném pokoji v hostelu ve španělské uličce. Také jedno místo ke spaní pro auto. Po sprše a rychlé večeři jsme si prošli noční pláž, zčásti ťapkaje zadní uličkou za hotely pro bohatší, zbytek po zmíněné rušné ulici. Večer jsme uzavřeli pár Coronami po 2 dolarech v jednom z místních bárů.
Mrkněte na fotky z floridské části výletu.