If you’ve ever been to New York City
…you know what I'm talking about.
Cesta do City utíká rychle, s vedle sedícím dědulou se dávám do řeči až v jejím závěru. Typickej Manhatťan: „Byl jsem v hodně rozdílnejch, krásnejch městech, v Paříži, Římě, tady žiju 45 let a NYC je prostě nejlepší.“ Jen co to dořekl, zničehonic jsme se ocitli uprostřed Manhattnu. Tak záhy to nečekám, a tak jsou v mém vnímání mrakodrapy ještě o 10 metrů větší. Takže fakt vysoký. Vysoooký. A my malinký.
Vyrážíme jen kousek na západ k Empire State Building. Po pár blocích sedáme prvně do Starbucks, objednáváme presso a definitivně se probouzíme do nedělního dne (6. srpna) spolu s městem, kde se začínají množit chodci (hojně vybaveni mp3 přehrávači), taky auta, obyčejná, žluté taxíky i limuzíny. Všechno sedí, Sex ve městě se netočil v nějakém Springfieldu.
Míjíme Empire State Building, výjezd na její špici, kde slovo „bohabojný“ maximálně zdobí toaletní papír, necháváme na někdy příště, dvě hodiny se nám čekat nechce. Kolem stadionu, kde letos Jardovi chyběl snad jediný gól s asistencí k nejproduktivnějšímu hráči NHL, pokračujeme západním směrem. Na sever se stáčíme u B&H Photo Video – ráj elektroniky, kde prodávající v jarmulkách se zákazníky mluví anglicky, ve skladě ale vládne hebrejština. Od objednávky dorazí zboží dík automatickému přepravnímu systému na pult za 45 vteřin, odtud pak putuje na pokladnu. Já po objednávce mp3 přehrávače ale dostávám jen papír, s nímž obchodem procházím a hledám další nezbytnosti. Přiobjednávám kartu do zapůjčeného foťáku, kamarád Pavel k totožnému přehrávači přikupuje polarizační filtr, výraz třetího kumpána – Slovenky Martiny – prozrazuje, že by raději do ráje obuvy.
Několik kliček a napojujeme se na Broadway. Zašlý nápis „The most known adress to entertaiment in the world“ už možná není pravdivý, fronty na muzikál se ale pořád stojí. Broadway je dlouhá, ale k Central Parku jsme došli. Půl jej prošli, v neděli docela žije, je možno si zatancovat na Jamese Browna na kolečkových bruslích, vyjet na lodičce, poslechnout komika, lehnout nebo hodit frisbee na některé z luk, pozorovat ptáky, potkávat exoty venčící škrtiče, zavzpomínat na Lennona, dojít na viewpoint, navštívit Zoo, pozorovat děti zlézající sochu H. CH. Andersena a bůhví co ještě. Koupit knížku vlastně, a tak mi do knihovničky přibyla Utopie od Thomase Moora.
Z parku vycházíme znovu jižní stranou, ale na druhém cípu. Mírnou nejasnost ohledně odjezdové stanice autobusu rozháníme na Macintoshi v Apple Store, kde další a další iPodi válcují konkurenci (včetně mého iAudia). A to sebevědomě – otázka nezní, chcete-li iPod, nýbrž jaký iPod chcete („Which iPod are you?“). Kolem Trumpovy věže přes Rockefellorovo centrum docházíme k areálu OSN. I idealisti potřebují volno, a tak je zavřeno. V nohách spoustu kiláků, znaveni značně, docházíme na dohled zastávce a potřetí sedáme do místních Starbucks.
Jak vidno, moc jsme toho nezažili, „jen“ chodili po New Yorku. Ale pocit z výletu.. jedinečný. Byl to skvělý výlet a bez diskuse můj nejlepší den ve Státech. To město má obrovský osobitý kouzlo. Kde se bere vám ale neřeknu, protože to sám nevím.
Možná po příští návštěvě, která je naplánovaná na 23. srpna. Toho dne možná potkám Toma, který se taky nachází tady daleko za mořem. Další den pak sednu do letadla, a hurá na Floridu (s Romanem Havlíčků a jeho kamarádem).
Sám jsem udělal několik fotek, uloženy jsou na Flickru. O fotodokumentaci se ale převážně staral Pavel.