Míla & Míra (milamira.cz) - dvojjediný blog

Cože?! Čtěte coming-out odpůrce tohoto ďáblova vynálezu. Facebook mě nakonec dostal. Pozor, a to je rozdíl! – nezískal si mne, to rozhodně ne. Pořád ho považuji za dost podivné zařízení. Ale nastala chvíle, kdy jsem se prostě musel stát jeho součástí. pokračování »

V minulých dnech se v knihkupectvích objevila kniha s názvem Wilth Ahwa z produkce nakladatelství Zoner Press. Jsem jedním ze šesti autorů příběhů z dávných dob, v nichž řeka Vltava vystupuje jako mocná pohanská bohyně. Vůbec poprvé tak oficiálně vstupuji na literární trh. pokračování »

V těchto volbách vyhrála celá Česká republika, neboť předpovídaná a očekávaná vláda ČSSD by znamenala obrovské škody především v rozpočtové a zahraniční politice, z nichž bychom se vyhrabávali hodně dlouho. Všichni. Zároveň volby vrátily lidem naději, že svými hlasy opravdu něco zmohou. pokračování »

I když byl nový válečný seriál z produkce HBO, Toma Hankse a Stevena Spielberga skvělý, Bratrstvo neohrožených zůstává nepřekonáno. pokračování »

Shortly before the last Christmas me and Pepa made a good decision. We accepted invitation to spend New Year‘s celebration in Lithuania. It was very good decision. Very good. Why? Suffice to say that for me it was the greatest New Year’s celebration ever. pokračování »

Problém Avataru je, že Kevin Costner před dvaceti lety natočil desetkrát lepší film na podobné téma – Tanec s vlky. Problém Avataru je, že když už někdo natočí tak vizuálně zajímavý film, neměl by rezignovat na scénář s tím, že pěkné obrázky tu prázdnotu příběhu nějak přebijí. pokračování »

Letošní rok je nějak úrodný na kvalitní filmové sci-fi, po jarním Star Treku přišla teď na podzim další pecka. Okořeněná oproti hollywoodskému standardu jihoafrickými reáliemi. pokračování »

Jen stručně a rychle k jednotlivým událostem: další politická aféra vyrobená MF DNES, plzeňská práva, Obamova Nobelovka, kverulující Klaus a hambářka Aneta. pokračování »

Na komentování činů ČSSD a jejího předsedy mi docházejí slova. Je prostě neuvěřitelné, co ti oranžoví kolem voleb vyvádějí. pokračování »

Aneb jak Ústavní soud zbytečně přispěl k dalšímu prohloubení dlouhodobého politického marasmu. pokračování »

Původně jsem to začal psát jen jako komentář k Mírovu článku, ale nakonec ta památná událost prostě vydá na celý článek. Jak k tomu složitému a vyčerpávajícímu označení Míra přišel? pokračování »

Aneb čivaví štěně z Pompeiova rodu dva týdny u mne doma. pokračování »

Zkuste se zamyslet se mnou: co kdyby noviny psali politologové? Jak by to vypadalo? pokračování »

Od posledních voleb už skoro uběhly čtyři roky. Jsou tu volby nové a s nimi výhled zas o něco černější. Co si pamatuju, naposledy jsem se dost těšil na výsledek, choval naději. Ohledně vývoje k lepšímu jsem dnes skeptičtější, a může za to hlavně vývoj v ODS. Nikdy jsem nevolil jinou stranu než občanské demokraty, ale letos už můj hlas nedostanou. pokračování »

Před necelým měsícem, 26. dubna, zemřel Fred Halliday: Ir, spisovatel, novinář, vědec, student Blízkého východu, cestovatel, levičák a obhájce lidských práv. pokračování »

Přiblížím vám své první dny v Turecku. Nebyly totiž úplně nezajímavé. Hmm… během pětiměsíčního pobytu ve Španělsku jsem chuť do psaní cestopisu nedostal. pokračování »

V USA se objevují hlasy, které vybízejí vládu k prosazování změny íránského režimu. Existují však důvody domnívat se, že politika změny režimu neprospěje ani Íráncům, ani západním zemím. pokračování »

Ve článku najdete pár mých úvah nad tím, jakou roli mohou sehrát akademici ve veřejné debatě, jak k jejich většímu zapojení můžou posloužit odborné blogy a závěrem jak si v tomto kontextu stojí blog Politica Mundi. pokračování »

Od zásadního zlomu v životě našince, roku 1989, uplynulo už dost času, aby se dalo srovnávat, chválit i kritizovat. Zaměřím se na tu poslední činnost. Rád bych ale zdůraznil, že článek je spíše skica, jejíž hlavní cíl je vyprovokovat komentáře, debatu. Už proto, že většina vás, co náš blog čtete, jste přátelé a mě vaše názory dost zajímají. pokračování »

Co se zdálo dobrou náhodou, mělo se proměnit v noční můru; nebylo by to ale Maroko, aby hlavní roli v tomhle hororu nehrálo slunce. To by ve dni, který popíšu, vysávalo život z každého, nejen ze světloplachého heliofobika (trpícího vampýrismem). pokračování »

Ráno opakovalo ráno předchozí – stejný čas vstávání (4:00), stejný plán pro začátek (vyrazit se Španěly), stejně rychlá hygiena a o něco klidnější snídaně v jídelně. Přece něco bylo jinak. pokračování »

Probudil jsem se v tábořišti (3207 m n. m.) a od cíle dnešního dne – nejvyššího vrcholu severní Afriky (4 167 m n. m.) – mě dělilo 960 metrů převýšení. pokračování »

Nour mi říkal, že je možný dostat se v jednom dni z Marakeše do Imlilu, vesničky v horách, kam ještě jezdí auta, pak dojít do stanoviště pod vrcholem, vrchol zdolat, vrátit se. Ale že je třeba vstát brzo. pokračování »

Sedmý den, v úterý, jsem se probudil i usnul zase v Marakeši; z „marakešských“ to byl den jeden z nejzajímavějších. pokračování »